Většina vstupuje s pokorou
Velikonoce jsou pro většinu Čechů dobou odpočinku. Marian Šprta, kostelník v husitském kostele u sv. Mikuláše na pražském Staroměstském náměstí, se ovšem teď nezastaví.
Jak se člověk stane kostelníkem?
Každý jinak. Tuhle práci prostě musíte potkat cestou.
Dříve se kostelničením zabývaly celé rody. Co musí člověk splňovat dnes, aby byl k této službě vybrán?
Kostelníkem se nelze vyučit. Třeba ve východních církvích je – podobně jako kdysi u katolíků – kostelník iniciován nižším svěcením. U nás jde o rozhodnutí sboru. Člověk by měl být bezúhonný, mít komunikační dovednosti i technický um a měl by být také loajální k faráři.
V čem služba kostelníka spočívá?
Běžná služba není přímo duchovní, ale má podpůrný charakter. Je důležitá nejen pro chod kostela, ale i pro přípravu liturgie. Škála prací je velmi široká. S mým kolegou zajišťujeme běžné povinnosti od odemykání a zamykání kostela přes přípravu na bohoslužby, svatby, křty či koncerty klasické hudby až třeba po výměnu žárovek nebo drobné opravy. Takže manuální zručnost je vítána. Ale jiná je práce kostelníka na malé vsi, jiná tady na Staroměstském náměstí, jednom z nejfrekventovanějších turistických míst.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 53 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
