Tradičně, nebo svobodně?

Pátrání po ideálním pracovním prostředí připomíná hledání svatého grálu. Každá firma o něm mluví, ve skutečnosti ale zřejmě neexistuje. Ve většině firem v Česku jsou pravidla nastavena poměrně přísně – pracovní doba klouže maximálně o dvě hodiny, docházka se sleduje, rozhodování probíhá podle pyramidové hierarchie a unifikované kanceláře splývají v nudnou šeď.

I zde se však objevují první vlaštovky fenoménu zvaného svobodné firmy, v nichž mají zaměstnanci větší volnost svoje pracovní prostředí přizpůsobovat sami sobě. Takový koncept existuje již desítky let, poprvé ho ale konkretizovali americký novinář Brian Carney a francouzský psycholog a ekonom Isaac Getz v nedávno vydané knize Svoboda v práci. Takzvané svobodné firmy jsou podle nich ty, které svým zaměstnancům vysvětlují spíše, „proč“ mají věci dělat, než „jak“ – a ponechávají jim větší osobní zodpovědnost. Mohou si také sami více uzpůsobit svoji pracovní dobu a pracovat mimo kancelář. Zisky firem jako Starbucks, Google nebo Patagonia, jež na tuto strategii vsadily, naznačují, že se může vyplatit.

Navštívili jsme tři firmy – dvě, u nichž jsme očekávali uvolněnější přístup, a třetí spíše konzervativnější. Právě ty jsou zatím mezi českými firmami v drtivé převaze.

V hlavní roli gauč

Živé krevety v akváriu, omšelé gaučíky, ochočení potkani a naplno puštěný metal – i tak může vypadat sídlo úspěšné instituce s půlmiliardovým obratem. Centrála společnosti Člověk v tísni působí uvolněně, mírně chaoticky, a přesto je tu většina lidí očividně zcela pohlcená prací. Zaměstnanci si mohou po dohodě s nadřízeným částečně upravovat pracovní dobu, rozhodnout, zda u sebe budou mít psa nebo dítě. To, co se počítá, je výsledek. Přitom každá část prostor na pražských Vinohradech vypadá trochu jinak, podle vkusu lidí, kteří v ní pracují.

Když největší česká neziskovka nedávno hledala nové sídlo, bylo jasné, že nablýskaný openspace to nebude. V bývalé budově, kde dvanáct lidí sdílelo jednu místnost, si ho totiž už zkusili. „Neustále v něm přibývalo přepážek. Hodně se telefonuje, chodí návštěvy, lidé se navzájem rušili,“ říká ředitel společnosti Šimon Pánek.