Markéta Šichtařová
finanční analytička (Next Finance)
Moje chuť do práce lineárně klesá s dobou uplynulou po poslední dovolené. Kombinace „letní vedro – páteční odpoledne – poslední dovolená v propadlišti dějin – příští dovolená za týden“ je pro mé odhodlání ťukat do klávesnice vražedná. Ironií je, že obyčejně právě v pátek odpoledne se mi toho nahrne nejvíc. Posoudit, zda moje chuť do práce má dopady i na můj výkon, upřímně neumím. Ale naštěstí dnes už si mohu práci zorganizovat tak, že pokud mne popadne opravdu mimořádně velký „zápal švindlu“ a prostě daný den pracovat nechci, obyčejně se nic nestane, pokud nepracuji. Ovšem samo to vědomí, že pokud o to budu hodně stát, mohu práci jednoduše zabalit, mi obvykle poskytne takovou vzpruhu, že mne práce zase začne bavit. Dalo by se to říct i jinak: nejlépe se mi pracuje, když vím, že nemusím – neboli když jsem svého času v minulých zaměstnáních musela s každým odchodem z kanceláře protáhnout čipovou kartu „píchačkami“, motivovalo mne to leda tak ke kvokání s kolegyněmi místo ke smysluplné práci.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 53 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
