Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Politika

Čechystán, země čistých

Politici z nových stran pro slušné lidi se už obejdou úplně bez členů

32 A R14 2012 • Autor: Respekt
32 A R14 2012 • Autor: Respekt

Česká politická scéna zažívá nový trend. Lidé, kteří nejsou spokojeni s fungováním stávajících stran, z nich odcházejí a zakládají svá hnutí. Slibují, že budou dělat slušnější a čistší politiku. Tahle očista má ale také rub. Nová uskupení jsou pro případné zájemce o členství ještě uzavřenější než už tak dost uzavřené zaběhnuté partaje.

Parta kamarádů

„Slušní lidé pro náš kraj“ je heslo nového hnutí Jihočeši 2012. Teď v březnu představilo své hlavní záměry – průhledné veřejné zakázky a spravedlivé rozdělování krajských a evropských peněz tak, aby na ně dosáhl každý starosta, a nejen ten, který má známosti.

Nápad založit nové hnutí vznikl krátce po posledních komunálních volbách, kdy řadu radnic ovládly spolky vymezující se proti zaběhnutým stranám. Na jihu Čech uspěli například Občané pro Budějovice a Juraj Thoma, který kdysi vedl město v dresu ODS, se znovu stal primátorem. Komunální politici, kteří se léta znali a spojovala je nechuť ke „kmotrovským praktikám“ ODS v regionu, si hned po volbách začali volat. Shodli se, že založí krajské hnutí a pokusí se náladu voličů zúročit na vyšší než komunální rovině.

„Jsme taková parta kamarádů, známe se z dosavadní práce, někteří z nás působí ve státní správě a samosprávě už víc než dvacet let,“ říká jeden ze zakladatelů hnutí Jihočeši 2012, někdejší starosta Písku, dnes ředitel krajského úřadu Luboš Průša. Slova o partě kamarádů nejsou žádnou nadsázkou. Hnutí, jež by rádo významně ovlivnilo dění v kraji, má teď něco málo přes dvacet členů. Jsou to především starostové, kteří stejně jako Průša opustili občanské demokraty, nebo dosud v žádné straně nebyli.

A otevřít se široké veřejnosti Jihočeši 2012 ani neplánují. Každého zájemce o členství chtějí důkladně prověřit. Především, někdo ze stávající dvacítky členů musí adepta dobře znát a zaručit se za něj. A jádro hnutí, jeho osmičlenná rada, musí se vstupem každého nováčka všemi hlasy souhlasit. Předtím ho čeká pohovor, proč vlastně stojí o členství a jak se o veřejné dění už zasloužil. „Jsme zatím taková elitní organizace,“ popisuje napůl žertem Luboš Průša a vážně dodává: „Na nějakou masovou stranu se ale rozšiřovat rozhodně nemíníme.“

Uzavřený svět

Neochota otevřít se veřejnosti je vlastní všem zdejším politickým subjektům, a to navzdory tomu, že jejich členská základna stran stabilně klesá. Občanské demokraty za poslední rok opustila desetina ze zhruba třiceti tisíc členů, stovky odpadlíků hlásí také ČSSD, druhá „nejmasovější“ demokratická strana. TOP 09 stagnuje na nějakých čtyřech a půl tisících legitimacích.

Odliv straníků se netýká jen Česka, jde o celoevropský trend. Dva rozdíly ale přece jen najdeme. Strany jsou v zavedených demokraciích mnohem početnější než u nás, například jak rakouští lidovci, tak tamní sociální demokraté mají bezmála půlmilionovou členskou základnu. A hlavně, zahraniční partaje reagují na odliv lidí se zájmem o veřejné dění tím, že je k sobě lákají.

Zdejším straníkům naopak vyhovuje, když je v jejich rybníku klid. Volební manažer ODS Jan Kočí před časem Respektu řekl, že „nezkušené nováčky“ by stejně politika brzy omrzela a situaci by jen komplikovali – třeba tím, že by nechodili na schůze a ty by se pak, pokud by nepřišla aspoň polovina členů, musely svolávat znovu. Místopředsedkyně TOP 09 Helena Langšádlová zase argumentovala tím, že nejde o počet, ale o kvalitu členů. Zároveň politici zmiňují, že k novým členům jsou obezřetní také kvůli neblahým zkušenostem s „černými dušemi“. Bojí se, že kdyby se strany otevřely, snáze do nich proniknou lidé, které si konkurent najal, aby dosáhl převahy v důležitém hlasování.

Podle politologů má uzavřenost stran a fakt, že o společenském životě zde tudíž rozhoduje úzký okruh lidí, neblahé důsledky. Politika není tak pestrá, jak by mohla být, snadno zajede do rutinních kolejí. K moci a do veřejných funkcí se v uzavřeném prostředí zároveň snáze dostanou lidé, kteří by třeba ve větší konkurenci neuspěli. „Personální slabost stran vede k tomu, že se politika dá snáze realizovat jako neprůhledný byznys,“ vysvětluje politolog z brněnské Masarykovy univerzity Lubomír Kopeček.

Elitní partaje

Paradoxní je, že nová uskupení, která vznikají právě na protest proti praktikám zavedených stran, jsou ještě uzavřenější. Dvacítka Jihočechů 2012, kteří jsou ochotni své řady rozšířit jen o své osobní známé, není výjimkou. Respekt nedávno popsal vývoj, jímž prošel mladý severočeský podnikatel Martin Hausenblas. Když se jeho firmě dařilo, začal se veřejně angažovat. Založil fond na podporu talentovaných vysokoškoláků a internetový diskusní portál „I love Ústí“. Jako logický další krok viděl vstup do politiky, vybral si nově vznikající TOP 09. Brzy ale průkaz vrátil. Především proto, že své kolegy podezíral, že hlasují ne podle toho, zda jde nebo nejde o správnou věc, ale podle toho, jak jim doporučí stranický předák. Hausenblas se rozhodl, že nejlepší bude založit si svou vlastní politickou sílu. Ta by do svých řad nepřijala „žádné prospěcháře“. Ohlídal by si to on sám a „několik dalších slušných lidí z regionu“. Každý ze členů by měl totiž při přijímání nováčka právo veta, jež by mohl využít, pokud by věděl o nějaké jeho „neférovosti“.

Také Jihočecha Luboše Průšu vede k nedůvěře v nováčky osobní zkušenost. Boj o pozici v písecké ODS prohrál poté, kdy si rivalové přivedli řadu nových členů a ti jeho křídlo přehlasovali. „Uznávám, že správná praxe, která drží demokratické strany při životě, je otevřenost novým lidem a ochota nechat je prostupovat od nižších funkcí výš. Je to něco, z čeho strana bere kyslík a živiny,“ říká Průša. „Jenže v Česku tohle nefunguje, je to lítá řež.“

„Kdybychom se otevřeli, mohli bychom skončit dřív, než jsme začali,“ míní další člen hnutí Jihočeši 2012 a místostarosta Strakonic Pavel Pavel. „Jsme ostřílení politici, známe se, chceme prosazovat společné myšlenky. Když si do hnutí pustíme lidi z ulice, není vyloučené, že přitáhnou své známé a pak získají i většinu.“ Pavel se bojí nejenom „nepřátelského převzetí“ konkurencí, ale také toho, že diskutovat s členskou základnou o vizích hnutí by bylo obtížnější než si je vyjasnit se starými známými. Na nějaké komplikované diskuse uvnitř hnutí není podle něj pár měsíců před volbami čas. „Když se sportovec chystá na olympiádu, tak také odmítá přednášet dětem na školách a získávat je pro sport,“ říká. „Teď se musíme soustředit na krajské volby. Až bude po nich, pak teprve můžeme uvažovat o tom, zda rozšířit členskou základnu.“ 

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 14/2012 pod titulkem Čechystán, země čistých