V novém románu Velký dům americké spisovatelky Nicole Kraussové se objevují motivy, které čtenáři i kritici tolik ocenili u její úspěšné knihy Dějiny lásky – formálně nápaditá struktura vyprávění, detektivní zápletka, poetický jazyk a téma ztráty a hledání paměti a identity. Tentokrát se však forma násobí. Román se neskládá ze dvou, ale dokonce ze čtyř dějových linek, a mění se i atmosféra. Zatímco Dějinami lásky prosakoval jemný sebeironický humor, pokoji Velkého domu provívá melancholie a tichá bolest.
Gravitačním středem románu, v němž se protínají dějové siločáry, je starý psací stůl – pro jeho vlastníky útočiště, pro jejich partnery bariéra, která jim brání proniknout plně k jejich nejbližším. S osudem starožitného stolu se protne život spisovatelky Nadii žijící v New Yorku, která ho dostane do dočasné správy od chilského básníka Daniela Varského. Půjčka se ale promění v trvalé vlastnictví, když Daniela zatkne a umučí Pinochetova tajná policie. Před Varským vlastnila stůl jiná spisovatelka – Lotte Bergová, Židovka, která utekla před nacisty z Německa do Británie. Původním majitelem stolu je však obchodník se starožitnostmi Georg Weisz. Nábytek patřil jeho rodině žijící v Budapešti, dokud nemuseli prchnout před nacisty stejně jako Lotte. Ani tím však výčet postav a dějových linek románu nekončí – ještě je tu příběh soudce Aarona z Jeruzaléma, právě mu zemřela žena a on se na pohřbu po letech setkává se synem, s nímž se mu nikdy nepodařilo navázat vřelý vztah.
Je téměř nemožné splést tolik vláken smysluplně dohromady. Nicole Kraussové se to ale aspoň formálně daří. Evidence vlastníků stolu a jejich tajemství se postupně odkrývají a projasňují. Nikdy ovšem nesrostou do společného svědectví – nezrcadlí výmluvně třeba dějiny 20. století – , spojuje je jen velmi obecně motiv intimní ztráty. Starožitný stůl je tak v románu uměle nastrčeným objektem, kolem kterého autorka spřádá několik samostatných příběhů. Z nich vystupuje nejpropracovanější a nejživější osud soudce Aarona a jeho syna. Jenže právě oni nemají přímo se stolem nic společného, jejich osudy se protnou za dosti vykonstruovaných okolností.
Nicole Kraussová vypráví suverénně, poutavě a poeticky, ale z jejího románu není úplně zřejmé, proč příběhy svých hrdinů vypráví a proč právě ty jejich. Společné tajemství neskrývají ani jejich životy, ani jedna ze zamčených zásuvek psacího stolu. Nezbývá tedy než se těšit z jednotlivých návštěv v pokojích jejího Velkého domu a smířit se s tím, že v nás po odchodu zbude jen rozpačitě neurčitý dojem.
Nicole Kraussová: Velký dům
Přeložila Michaela Marková, Argo, 308 stran
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
