Přejeme charismatickému předsedovi strany Smer Robertu Ficovi, aby zvládl těžkou pozici vlády jedné strany ve prospěch pracujících, vykořisťovaných a nezaměstnaných.“ Tato věta není ironickým šlehem nějakého pravicového komentátora – je to upřímné blahopřání na webové stránce Komunistické strany Slovenska jejímu někdejšímu předlistopadovému členovi. Skutečnou ironií dějin je něco jiného: v čele „vlády jedné strany“ bude po 22 letech od pádu komunismu politik, který jako jediný ve střední Evropě dokázal s úspěchem převést dědictví komunismu do sociálnědemokratické formy. Robertu Ficovi se povedlo něco, co žádnému levicovému politikovi v dějinách veškerých svobodných voleb na Slovensku. Jeho strana Smer získala 10. března 44 procent hlasů, čímž překonala nejlepší výsledek KSS v roce 1946 (tehdy získala 30 procent, letos pouze 0,73), a také postkomunistického HZDS Vladimíra Mečiara (35 procent) v roce 1994. Kde jsou příčiny tohoto oslnivého úspěchu, který Slováci přijali v jakémsi zvláštním ustrnutí nad tím, zda to se sympatiemi ke Smeru přece jen trochu nepřehnali?
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
