Několik dní před Vánoci se Evropská centrální banka přece jen odhodlala k razantní akci, která v nějaké dohledné době zabrání katastrofě – tedy divokému rozpadu eurozóny. I většinou velmi skeptičtí pozorovatelé se shodují na tom, že je snad dokonce na pár let klid.
Typický autokrat
V uplynulých týdnech nový šéf ECB Mario Draghi veřejně a vícekrát opakoval, že jeho banka neudělá nic z toho, co skoro všichni žádají a Německo tak vehementně odmítá: nikdy dramaticky nezvýší objem nakupovaných státních dluhopisů, a to ani Španělska nebo Itálie, nikdy nebude přímo financovat zadlužené evropské vlády či státy a nikdy se nenapojí na evropské záchranné fondy a valy, ať už na ten provizorní (EFSF) nebo na ten stálý (ESM).
Místo toho ECB před svátky oznámila, že půjčí velké peníze velmi levně přímo bankám. Banky si mohou půjčit až na tři roky za jednoprocentní úrok a peníze mohou využít, na co chtějí: mohou třeba nakupovat dluhopisy vlastních vlád (s mnohem větším úrokem) a výnos jim spadne do kapsy. Zisky mohou banky použít k vlastnímu kapitálovému posílení.
V normálních časech se banky nehrnou, aby si půjčovaly od banky centrální, protože to může být vnímáno jako znak určité slabosti. Protože ale nejsou normální časy, zájem předčil očekávání. Již ve středu 21.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
