Volba vysloužilého politika ODS a Unie svobody Jana Stráského ředitelem Národního parku Šumava je v něčem přelomová. Dokazuje, že Nečasova strana po téměř dvaceti letech pochopila, že důležité či lukrativní posty ve státní správě nejsou jen v dozorčích radách ČEZ a podobných institucí, ale také v místech souvisejících s ochranou životního prostředí. To může mít na zdejší přírodu zásadní dopad.
Politici pravice ekologickými pozicemi dlouho opovrhovali. Agenda jim připadala směšná, nedůležitá, trapná, aktivistická. To se začalo pomalu měnit po vstupu Česka do Evropské unie a s rychlým bohatnutím. Ekologická agenda získala na síle a mohla komplikovat nejrůznější stavební aktivity tlačené obrovským přísunem peněz v podobě investic a dotací z EU. Tohle komplikování je přitom obecně prospěšné, politici české pravice to ale obvykle vidí jinak: čím víc začala být hlavně ODS navázaná na místní stavební lobby, tím víc jí přísná ochrana životního prostředí křížila cestu a bylo jasné, že by bylo výhodné mít „to kulaté razítko“ ve svých rukou.
Přitom není žádnou novinkou, že ODS už dlouho nedisponuje přesvědčivými experty, které by si vychovávala pro ministerské posty. Už dlouho nemá třeba ekonomy a jediným ministrem za ODS obecněji uznávaným profesionály v oboru byl v posledních dvou vládách Jiří Pospíšil. Může v tom být ale i záměr, protože razítkem se umí ohánět kdekdo, hlavní je správné přesvědčení.
Po loňských parlamentních volbách se takovým…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
