Krajina po lékařské bitvě
Krize ve zdravotnictví je patrně vyřešena, jeho problémy ale nikoli
Největší drama, jaké české zdravotnictví v posledních 20 letech zažilo, bylo zatím zažehnáno. Jaký je tedy výsledek? Tarifní ohodnocení nemocničních lékařů je nepochybně nespravedlivé. Oprávněné jsou i stížnosti na plýtvání, korupci, lékovou politiku, systém postgraduálního vzdělávání apod. Bude tedy plošně, leč nesystémově, přidáno všem nemocničním lékařům. Současný protest by mohl přinutit vládu, kraje i pojišťovny, aby hledaly řešení reformy zdravotnictví v systémových krocích, v omezení korupce a plýtvání, a ne jen ve zvyšování platů lékařů. Bylo tedy racionální v čase, kdy se plošně snižují platy státních zaměstnanců o desetinu, akceptovat požadavek jedné profesní skupiny, reprezentující 14 tisíc nemocničních lékařů? Podrobnější pohled ukazuje, že spíš nikoli.
Příliš mnoho doktorů
V českém zdravotnictví je dlouhodobě přebytek lékařů i nemocnic. Jednotlivé segmenty netvoří dobře funkčně propojený celek. Chybí zařízení péče domácí, tzv. následné, ošetřovatelské, sociální i paliativní (hospice). V porovnání s vyspělými zeměmi EU máme naopak nadbytek akutních lůžek v nemocnicích – 60,6 : 38 na deset tisíc obyvatel. U lékařů je poměr Česko vůči průměru západní Evropy 35,3 : 31,7. Praktických lékařů (pro dospělé, děti a speciálně ženy) máme jen mírný přebytek oproti EU 15, ovšem podstatný je přebytek odborných ambulantních lékařů (neurologů,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
