Hnědý teror probudil Německo
Čeho vlastně chtěli vraždící neonacisté dosáhnout? Proč se vzdala Beate Zschäpeová? Případ z Cvikova jen pomalu vydává svoje tajemství
Přesně v poledne, v pátek 4. listopadu, se nad bílým karavanem v durynském Eisenachu začíná vznášet dým. Hořící vůz stojí ve vedlejší ulici na okraji obytné čtvrti a stíhá ho policejní auto. Přijíždí pozdě. V karavanu už leží dva mrtví třicátníci, oba si prostřelili hlavu.
Hlídka byla na stopě lupičů, kteří právě ukradli 70 tisíc eur ze spořitelny na místním sídlišti. Z banky ujeli na kolech, ta pak rychle dali do karavanu a zmizeli – loupež opakovala scénář třinácti neobjasněných bankovních přepadení z minulých let. Tentokrát se policii podařilo uzavřít odjezdové cesty a pátrala po vozech, kam šlo kola snadno a rychle naložit.
V bílém karavanu kriminalisté nečekaně nacházejí i kardinální objev – mezi několika zbraněmi leží také pistole, kterou vrazi před čtyřmi lety ukradli policistce Michele Kiesewetterové, když ji zblízka zastřelili. Vyšetřovatelům je tak velmi brzy jasné, že tu na rozpletení čeká mnohem vážnější zločin než bankovní loupež. Lupiče zakrátko identifikovali jako Uweho Mundlose a Uweho Böhnhardta, dva neonacisty skrývající se v ilegalitě už od konce 90. let. Poslední chybějící díl ve skládačce jejich zločinné odysey je pak nalezen ve 180 kilometrů vzdáleném saském Cvikově. Tam jen tři hodiny po vzplanutí karavanu v Eisenachu vybuchuje horní patro staré vily v Jarní ulici.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
