Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Společnost

Konec drátů v Čechách

Proč zdejší zákazníci tak snadno vyměnili pevné linky za drahé mobily

Na přelomu tisíciletí se Češi s gustem odstřihli od drátů a dali přednost mobilitě. A teď si vysloužili první místo v Evropské unii: dnes si čtyři z pěti českých domácností vystačí jen s mobilem. Jak je možné, že Francouzi, Rakušané, Slováci nebo Němci se na rozdíl od nás klasických pevných linek vzdávají mnohem pomaleji?

Nonstop, ale jen chvilku

Pamětníci vědí, že českou lásku k mobilům zapálila především neschopnost někdejšího Českého Telecomu pružně reagovat na poptávku po pevných přípojkách. Po revoluci se na drát čekalo roky a ještě v roce 1996 činila průměrná čekací doba sedmnáct měsíců. „Mobilní sektor tím pádem Telecom převálcoval dřív, než stihl zareagovat,“ říká komunikační analytik Jiří Peterka. Když v tomtéž roce spustil Eurotel modernější digitální síť, frustrovaní zákazníci byli ochotni zaplatit za mobil hodně přes deset tisíc. Mobilita a okamžité připojení do sítě však byly vykoupeny vyšší cenou za hovory. „Je nepochybné, že nízké využívání pevných linek v ČR má vliv na cenovou hladinu. Zákazníci odhlášením pevných linek snižují významně své možnosti volby volání, a zvyšuje se tak poptávka po mobilních hlasových službách,“ říká Pavel Dvořák z Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ). V Německu a Rakousku k tak výraznému odlivu uživatelů pevných linek nikdy nedošlo, protože rozdíl za volání z pevné na mobil nebyl tak markantní jako v tuzemsku.

Trendy však často neurčují jen racionální rozhodnutí. Významnou roli v oblibě přenosných přístrojů sehrává kromě image například psychologický aspekt důvěrnosti. Jak vyplývá z průzkumu rakouské větve telefonního operátora Orange, čím důvěrnější je hovor, tím spíš k němu použijeme mobil.

A dvojnásob to platilo ve chvíli, kdy trend akcelerovala cenová politika monopolního Českého Telecomu a jeho neochota nastavit férové podmínky pro alternativní operátory, kteří by ukrajovali z jeho výnosů. „Telecom nutí zákazníky, kteří chtějí využít výhodnější nabídky volání od alternativních operátorů, aby mu platili za volné minuty, tedy za službu, kterou nechtějí,“ napsal v roce 2003 Petr Kestner za sdružení alternativních operátorů. Za tuto šikanu byl Český Telecom o dva roky později potrestán pokutou 205 milionů korun a společnost neférové tarify zrušila.

Když ji o tři roky později koupila španělská společnost Telefónica O2, situace se víceméně opakovala. Nový vlastník nejenže pokračoval v nastavené cenové politice, ba dokonce směrem k zákazníkům s nižšími paušály za pevnou linku ještě přitvrdil. Dnes za 239 korun (tarif Mini) nedostane zákazník zhola nic. A navíc zjistí, že za každý hovor zaplatí kromě minutové sazby ještě šestikorunový příplatek. Pokud ho nechce platit, musí si koupit vyšší tarif Standard za 407 korun – opět bez jakýchkoli volných minut.

Pro srovnání – německá Tele2 nabízí základní tarif v přepočtu za 125 korun zahrnující 300 volných minut do všech pevných sítí v Německu a za trojnásobnou cenu už si zákazník může v rámci pevné sítě volat nonstop. V české krajině klient zaplatí za tzv. tarif Nonstop 770 korun a může rovněž volat na pevné linky zdarma – ovšem s podmínkou, že hovor nebude trvat více než 30 minut.

Předposlední v Evropě

Ani tyto klacky házené pod nohy zákazníků ale nemohly zastavit druhou vlnu zájmu o pevné linky. Tu začal před několika lety signalizovat rozvoj vysokorychlostního internetu a nástup digitální televize. S nárůstem rychlosti připojení překonávají pevné telefonní linky bezdrátové technologie, které trpí ztrátou kvality při špat-ném počasí.Ovšem jak náročné bude opět zavést linky do domácností, pro které byly dlouhá léta nevýhodné, v zemi, v níž je nebývale rozšířené wi-fi připojení? Jak ukazuje přibývající zájem o domácí volání od kabelového poskytovatele UPC, Češi by od  volání z pevných linek neutíkali, kdyby nebylo tak drahé.

UPC ale pokrývá jen větší města (a pouze částečně) a český zákazník dál volí raději mobil. Čímž se mu dostává širší nabídka, ale nikoli cenová pestrost. A ve srovnání s okolními státy čelí až několikanásobné drahotě. Na cenovou propast upozornil naposledy například poslanec TOP 09 Jan Husák v rámci schvalování novely zákona o elektronických komunikacích. Ta teď leží v Senátu a mohla by pomoci do České republiky přivést dalšího mobilního operátora a zamíchat cenovou hladinou telefonických služeb.

V porovnání s českými mobilní paušály jsou například ty rakouské jako ze snu. Tarif v přepočtu za 300 korun zahrnuje 1000 minut a 1000 SMS do všech rakouských sítí a limit 1 GB dat. Český zákazník zaplatí za podobnou nabídku kolem tří tisíc korun (nejlevnější nabízí Vodafone za 2784 korun).

Praktiky českých mobilních operátorů zavánějí kartelem a je fakt, že ani antimonopolní úřad, ani regulátoři z Českého telekomunikačního úřadu jim nejsou schopni čelit. A není to jen pohled z internetových diskusí. Podle hodnocení Evropské asociace kompetitivních telekomunikací skončil český regulátor v rámci Evropy na předposledním místě, horší už je jen Bulharsko. Je mu vytýkáno špatné informování o trhu a vlažnost v otázce možnosti vstupu dalšího operátora (ve zprávě asociace nechybí ani upozornění na vysoké ceny za pevné linky).

Smlouvat a smlouvat

Předseda rady ČTÚ Pavel Dvořák v nedávné televizní diskusi vyzdvihl jako jednu z předností českého trhu přenositelnost čísel, která je pro zákazníky zdarma. Operátory prý taková služba vyjde přibližně na 500 korun a Jakub Chytil z Telefóniky O2 upozorňuje, že možnosti už využilo přes milion Čechů. Je ale otázkou, co přesně získali. „Ať jde český zákazník, kam chce, dostane za svoje peníze víceméně tytéž služby,“ upozorňuje novinář Ondřej Malý, který se specializuje na telekomunikace.

Jedinou možností, jak na nepřehledném českém trhu skutečně ušetřit, je něco úplně jiného než přestup. Tím kouzlem je tzv. retenční nabídka, kterou operátor nabízí až ve chvíli, kdy chce zákazník odejít ke konkurenci. „Teprve poté máte šanci dostat slevu ve výši třeba padesáti až šedesáti procent,“ říká Malý. Například pražský reklamní specialista Tomáš Kapler dosáhl v tomto směru opravdu velké věci: nejprve snížení ze čtyř tisíc na dva, a poté až na tři sta korun. Slevu ve výši 92 procent podle vlastních slov získal díky známému z telekomunikační firmy, který mu prozradil, jak jsou nastaveny retenční nabídky.

Z toho jasně plyne, že na nepřehledném českém trhu platí jen jedno zlaté pravidlo: smlouvat se vyplatí za každých okolností. 

Autor je spolupracovníkem Respektu.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 45/2011 pod titulkem Konec drátů v Čechách