Není to tak dlouho, co se Řecko stalo důležitým tématem české politiky. „Musíme zabránit tomu, abychom se vydali řeckou cestou,“ volaly při posledních volbách pravicové strany. Chtěly se tak vymezit proti politice zadlužování a rozhazování. Bylo v tom mnoho přehánění, protože český sociální systém se tomu řeckému neblíží ani zdaleka (tedy pokud někdo nechce například tvrdit, že čeští důchodci si žijí nad poměry). Má pochopitelně své nedostatky, ale to je trochu jiné téma.
V čase stále propojenějšího světa a ještě propojenější Evropy je ale neudržitelný názor pravicových stran, že si každý stát má hledět pouze svého. Pokud se ODS a TOP 09 upřímně bojí řeckého efektu, musí mu čelit nikoli v Česku, ale za jeho hranicemi. I kdybychom byli nejlepšími hospodáři na světě (a to rozhodně nejsme, protože stále necháváme ročně mizet stovky miliard jen na zkorumpovaných zakázkách), bude nám to na nic, když nezvládnou spravovat rozpočty jinde. Jak dnes vidíme, chyby v jedné zemi Evropy se během chvíle dokážou přelít do dalších a dalších států.
Je to už stále zřejmější, a proto i pravicová kancléřka v sousedním Německu Angela Merkelová volá po větší spolupráci v Unii a také po možnosti kontrolovat hospodaření států na evropské úrovni. Česká vláda tvrdí, že kdyby se k moci dostala ČSSD, nezodpovědně rozhází rozpočet a Češi se ocitnou… ano, kde jinde než zase v tom Řecku. Pokud si to opravdu myslí, znovu je nepochopitelné, že je proti větší rozpočtové odpovědnosti, kterou chtějí zavést některé země Unie. Ta by totiž pak mohla ČSSD zabránit v tom nejhorším.
Zdá se ale, že tuzemská politika nosí krátkozraké brýle a jako tolikrát v minulosti pročesává domácí trávník, zatímco za humny se sbírá pořádná vichřice. Politici ale slyší na poptávku a ta většinová (ať už v médiích či průzkumech veřejného mínění) v Česku zní: co je nám po Evropě. Kdo chce tedy sbírat laciné body, staví se k Unii zády. Že je to sebevražedná strategie, jim nevadí, protože to se ukáže až časem.
Každopádně na str. 17–20 najdete reportáž Silvie Lauder z Řecka, v níž popisuje, jak se žije lidem ve státě, který přestává fungovat a kde se rozhořívá oheň, který se může rychle rozšířit.
Závěrem bychom rádi pogratulovali Pavlu Reisenauerovi k padesátým narozeninám, které správně oslavuje dovolenou, takže v tomto čísle jeho ilustrace chybí.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje
Erik Tabery
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
