Říkám tomu pragosyntéza, přeměňuju světlo na rým,“ hlásí rapper Kato v refrénu skladby Zelená na novém albu
V barvách
. Skutečně se zdá, že řetězit slova do obrazotvorných spojení mu jde stejně přirozeně jako dýchání. Vždyť díky tomuto talentu na jemně odstíněné slovní hříčky si vysloužil postavení nejschopnějšího lyrika českého hip hopu, jenž dokáže očarovat i publikum, které se o žánr jako takový vůbec nezajímá.
Zatímco mezi prvním a druhým albem pražských Prago Union trvala pomlka dlouhých pěti let, novinka V barvách vychází ani ne rok a půl po předešlém kritiky i fanoušky oceňovaném Dezorient Expressu. Rychlost je dána především tím, že se Kato rozhodl pracovat s přísným zadáním a věnoval každou z třinácti nových skladeb jedné barvě. Chtěl si tak naplno ozkoušet ústřední textařskou myšlenku, kterou hlásá již od pozdních dob své teenagerské kapely Chaozz: slova prý umějí malovat. Tentokrát ji následoval tak oddaně a důsledně, že V barvách je nejabstraktnější album, jaké kdy natočil.
Jaká země, takový rap
Hip hop se v 21. století stal světovým žánrem číslo jedna. Mluví jím jak afroameričtí milionáři jako Jay-Z nebo Kanye West, tak frustrovaní obyvatelé pařížských předměstí i rebelové, kteří odstartovali severoafrické revoluce. Silou žánru je nízký práh. Není nic jednoduššího než opatřit si pár beatů coby rytmický základ, popadnout mikrofon a začít říkat, co ze sebe člověk potřebuje dostat. Proto se rap stal celosvětovým hlasem etnických menšin a sociálně slabých. Mají-li co říct, mohou to udělat hned a nahlas. Panují-li zkrátka někde napjaté nálady, bude hip hop první médium, které na ně upozorní.
Jaká ovšem země, takový rap, a v Česku nikdy nešlo o žánr, který by patřil vyloučeným. Zdejší sídliště nejsou krvavá a nebezpečná, maximálně jen šedivá, a dokonce i Gipsy.cz ze svého postavení mluvčích romské menšiny záhy vycouvali ve prospěch mainstreamového muzicírování. Nemáme tu ani mizantropického básníka městských intelektuálů (slovenský Bene, dříve Peťo Tázok) ani hvězdnou „success story“ nejprodávanějšího umělce v kraji (opět slovenský Rytmus). Ohlasu se tu naopak vždy těšili interpreti, kteří uchopili hip hop jako estetickou formu a s příslovečným českým kutilstvím ji znevažovali. Příkladem budiž James Cole, jeho vtipný Kapitán Láska či odlehčená spolupráce s Orionem z PSH pod hlavičkou Orikoule, neumětelsky drzé Čokovoko anebo právě textařsky mistrovští Prago Union.
Tlapa medvědí
V barvách se dá i v této tuzemské tradici považovat za velmi netypické hiphopové album. Texty nenesou poselství, nevyprávějí příběhy ani neinformují o postojích a situaci mluvčího jako na Dezorient Expressu. Místo toho vytvářejí atmosféru a črtají pocity odpovídající pruhům duhy. Na první pohled může jít o svazující zadání, ale Prago Union jsou natolik jistými lyriky, že výsledek nepůsobí vynuceně. Metodou tu je vršení asociací, které Kato zvládá s ohromující lehkostí.
Každá z barev vyvstává posluchači sama před očima jednoduchým trikem. V Modré je řeč o nebi a řidiči avie, Žlutá zmiňuje léto, slunce a Family Frost, pohřební Hnědá se odehrává v hustém lese, kde „přes veškerej odpor každej výboj uzemní čas jako tlapa medvědí“. Vlastně jde o banální psychologický úskok, jako když chcete v někom vyvolat pocit močení řečmi o vodě. Nicméně Katova schopnost vytvořit ze slov barvité krajiny zcela zastiňuje nebezpečnou samoúčelnost zvoleného postupu. Tomu se vymaní pouze v nejpochmurnější a zároveň nejnaléhavější skladbě (pochopitelně Černé), kdy do dramatické hudby vrší přívlastky, které na sebe může vzít válka: dobyvačná, obranná, vnitřní, výbojná, informační, studená.
Podobně jako na předchozím Dezorient Expressu i tentokrát Prago Union útočí na posluchače přes slova a hudební složka zaostává. Opět připomíná způsoby, které hip hopu vládly v 90. letech v době formování zdejší scény a hvězdných chvilek Chaozzu. V barvách zní jazzovými i soulovými citacemi, v tanečnějších momentech se o slovo hlásí funk: píseň Složená jako by se vyloupla z tvorby Primal Scream a z jejich dvacet let staré Screamadeliky. Prago Union opomíjí trendy, kterými se žánr ubíral po roce 2000, kdy si podrobil r’n’b, koketoval s minimalistickou elektronikou a velkoměstské úzkosti zdůrazňoval dubstepovými výpůjčkami. Na druhou stranu toto ulpívání na zastaralosti nepůsobí jako neinformovanost, ale spíš se dá chápat jako tvrdohlavá obrana vlastního rukopisu.
V barvách je konceptuální album, které stojí i padá s Katovým textařským žonglérstvím. Nechal se tu poprvé vést svým nadáním, které ho spíš než do rapové komunity řadí do české linie slovních hračičků od Suchého a Šlitra přes Tata Bojs až po rané Midi lidi. Každé dílo vytvořené na předem dané tezi zaslouží přísné hodnocení, počítá se totiž, jen dojde-li k jejímu maximálnímu naplnění. V barvách mezi takové patří.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
