Minulý týden to byla jedna z těch zpráv, které se dostanou do zpravodajství všech médií. Jedna z nejznámějších obyvatelek Prahy – gorila jménem Moja – opustí po sedmi letech početnou skupinu svých českých obdivovatelů a zamíří žít si svůj dospělý život do španělského zooparku Cabárceno. Pražský primátor už slíbil, že z kasy města zaplatí tři sta tisíc korun na Mojin transport a ředitel pražské zoo v televizi všechny obdivovatele oblíbené gorily utěšoval, že nový Mojin partner „je mimořádně geneticky cenný“, a Moja má tedy „šanci zplodit potomstvo s velmi dobrou perspektivou“. Jediné, co v tomhle okázalém loučení chybí, je výpověď samotné gorily. Co by asi řekla?
Taky by prožívala jako „šanci“, že vůdce její nové smečky byl kdysi chycen v přírodě, a je proto „geneticky mimořádně cenný“? Kdo ví, nám je ale jasné, že tohle spíš vypadá na „šanci“ provozovatelů zoologických zahrad, jak udržet gorilí populaci v zajetí co nejdéle mentálně zdravou, aby se na ni mohlo chodit koukat co nejvíc lidí. Šance pro Moju, pokud tady nějaká je, spočívá spíš v tom, že ve Španělsku bude mít podstatně více prostoru, než kolik měla v Praze, a bude se tak moci lépe schovat před voyeury.
Moja byla první gorilou odchovanou v pražské zoo, která si z ní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
