Političtí analytici svádí hodně problémů dnešní Evropy na to, že jí chybí osobnosti typu Kohla či Mitterranda, kteří dokázali opakovaně vyhrát volby, měli jasný cíl a uměli ho prosadit. Jenže Evropa minimálně jednoho podobně výrazného politika má, jen je třeba ho hledat víc na jihovýchodě. Je to turecký premiér Recep Tayyip Erdoğan.
Evropští kolegové mu vskutku mají co závidět. Po osmi letech u moci obdržel Erdoğan předminulý víkend v parlamentních volbách přes padesát procent hlasů a získal pohodlnou většinu. V Turecku je jasně nejpopulárnějším politikem, i jeho názoroví odpůrci uznale pokyvují, jak během osmi let dokázal Turecko proměnit k lepšímu. Kromě uznání a tiché závisti je tu však i nejistota. Evropané se nemohou shodnout, jestli je další – už třetí – jasné vítězství sedmapadesátiletého tureckého konzervativce dobrou, nebo spíš špatnou zprávou.
Úspěch
Každopádně co bychom za to jinde v muslimském světě dali, kdyby byli všichni v politice jako Turci. Turecká demokracie není bez chyb, nikdo o ní ale jako o demokracii nepochybuje. Pluralitním systémem a svobodnými institucemi patří Turecko mnohem víc do Evropy než do Asie.
Erdoğan tuto tendenci ještě posílil. Konzervativní muslim, který se politicky rád přirovnává ke křesťanským…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
