Čtyři sta let s bělochy
Nejstarší rezervace kousek od Washingtonu se snaží udržet vzpomínky na minulost
Když George W. Custalowa stihla nedávno srdeční slabost, největší za poslední roky, měl štěstí. Jeho děti se během let rozptýlily po kraji, jeden syn ale zůstal v domě právě kvůli téhle chvíli – aby otci pomohl, až bude potřeba. Naštěstí byl doma, vzal auto a společně vyrazili do patnáct mil vzdálené nemocnice. Slabé srdce už před lety ukončilo život Georgeova otce, ale perspektiva další generace je dnes úplně jiná. George dostal od doktorů stimulátor, a tak může i po sedmdesátce dělat to, co ho baví – trochu pracovat kolem domu, a když se ve vesnici objeví někdo cizí, vzít klíče a ukázat mu své muzeum.
To před lety založil jeho otec: jednoho dne se rozhodl posbírat předměty, které mají lidé doma nebo zůstaly ležet po okolí. V domku připomínajícím útulné vetešnictví nebo skladiště všemožných starých věcí, vycpanin zvířat a indiánských rituálních pomůcek lze potkat skutečné muzejnické skvosty: třeba dvě stě let starou kánoi nedávno vyzvednutou ze dna zdejší řeky, tomahavk z bitvy proti osadníkům ze začátku 17. století nebo tisíc let staré kamenné násady na oštěpy a kopí. Nejvíc si tady ale cení nenápadného přívěsku z korálků, který prý nosila legendární indiánská princezna Pocahontas.
George W. Custalow vybere dva a půl dolaru za vstupné, nabídne chlazenou kolu z…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
