V modře nasvícené Sukově síni pražského Rudolfina je plno. Desítky párů ve svátečních šatech tiše hledí na pódium a jejich ruce se snubními prstýnky, které se nápadně blyští novotou, leží propleteny na vystouplém břiše žen. Na programu zvláštního hodinového koncertu pro těhotné jsou dnes skladby od Bacha, Debussyho a Ravela pro violu a harfu.
„Paní hraje,“
žvatlá do ticha mezi tóny chlapeček v desáté řadě. Jenže jestlipak to samé říká i jeho bratříček, který se narodí teprve za měsíc? Dost možná, že opravdu ano. Jenže háček je v tom, že na tuto otázku současná věda nedokáže odpovědět. I přes stále lepší diagnostické metody nelze totiž zatím zjistit, co lidský plod vlastně vnímá, a tak téma nadále zůstává pouze předmětem odborných diskusí.
Píseň pro život
Těhotná žena by si měla kolem břicha připnout břišní pás s reproduktory, aby mohla svému ještě nenarozenému dítěti pouštět hudbu. Podle amerických výrobců této novinky se pak dítě bude po narození nejen lépe vyvíjet, ale dostane do vínku i větší inteligenci. Že se jedná jen o prodejní trik, jak z kapes těhotných žen vytáhnout co nejvíce peněz, se shodnou všichni naši odborníci. Zároveň je to však jeden z mála momentů debaty o prenatálním vnímání, kde se názory českých lékařů, psychologů a terapeutů dramaticky neliší.
Pozitivní vliv hudby na propojení pravé a levé mozkové hemisféry je dobře znám. Při pohledu do minulosti zjišťujeme, že například indiáni zpěv často využívali ke spojení s nenarozeným dítětem. Indiánky během těhotenství v ústraní pro dítě složily píseň, kterou mu zpívaly před porodem i po něm. Měla dítě provázet celým jeho životem.
Ne všechny melodie ovšem musejí být příjemné. Podle muzikoterapeuta Zdeňka Šimanovského existují pro člověka na poslech nepřirozené rytmy. Hudební věda pak při hledání ideálního rytmu přišla s teorií, že především Mozartova hudba pomáhá zlepšení mozkových funkcí. Vychází při tom z neurobiologického výzkumu provedeného počátkem 90. let na Kalifornské univerzitě, který ukázal nejen pozitivní vliv klasické hudby na lidskou představivost, ale i to, že právě Mozartovy tóny vedou ke zlepšení prostoročasového myšlení, i když pouze krátkodobě.
Ačkoli je tedy vliv hudby na lidské tělo a psychiku prokázaný, odborníci se stále přou, jestli hudba může působit také na ještě nenarozené děti v děloze. Muzikoterapeuti a psychologové o tom nepochybují, protože pozorují zklidnění dětí, a i lékaři přiznávají, že se nenarozené dítě může při poslechu klasické hudby utišit. Jenže zatímco muzikoterapie to vysvětluje harmonickými a libými tóny, které jako pozitivní vibrace prostupují kůží a dělohou až k plodu, lékaři spíše mluví o chemických a mechanických procesech v těle matky. Když matka prožívá stres, její dělo na situaci reaguje a vyplavuje do krve molekuly stresových hormonů, které se díky propojení obou organismů přes placentu mohou dostat i do krevního oběhu dítěte. A stejná výměna látek samozřejmě funguje i při pozitivních pocitech, kdy se do těla matky vyplavují endorfiny.
Děti bezpochyby reagují na mechanické vibrace a podle embryologa z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Petra Hacha je pravděpodobné, že plod v děloze vnímá spíše hlubší tóny. „Dítě spíš pocítí matčino spokojené broukání než její výkřik. Domníváme se, že to vzniká tím, že při broukání se matce rozechvěje hrudník a kmitočty se přenesou i na dítě,“ říká embryolog Hach.
Matka z magnetofonu
Při pohledu na vývoj lidského plodu je však zřejmé, že smyslové orgány jsou plně vyvinuty už před narozením. Jako první se v poslední třetině těhotenství rozvíjí hmat, už od pátého měsíce by pak plod měl být schopný přes vibrace vnímat první zvuky. Sluchové orgány se rozvíjí kolem sedmého až osmého měsíce. A ze všech smyslů nejpozději dozrává zrak. Proto nesmí být například nedonošené děti vystaveny slunečnímu záření a musí nosit klapky na očích.
Teoreticky tedy mohou smyslové orgány pracovat už před porodem. Odborníci se však přou, kdy a jak je dítě začne používat. I kdyby třeba sluchové buňky zvuk zaznamenaly, neznamená to podle lékařů automaticky, že dítě podnět vědomě slyší a dokáže vyhodnotit. Podívejme se pro lepší vysvětlení na novorozence. „Dítě se umí po zdroji zvuku otočit až po nějaké době. Musí totiž nejprve nasbírat životní zkušenosti, prostorové vnímání a zapojit i pohybové centrum. To všechno se musí teprve naučit,“ vysvětluje embryolog Petr Hach. Věda navíc nedokáže vyhodnotit, jak by měla zaznamenanou reakci interpretovat. Nelze totiž s jistotou říct, jak dalece si dítě zvuk opravdu uvědomuje a jestli se otáčí ze zvědavosti, ze strachu, nebo proto, že zvuk nějakým způsobem poznalo. Zkrátka, jestli dítě situaci do určité míry pochopilo, nebo zda všechny jeho pozorovatelné reakce běží mimo jeho vnímání, věda zatím určit neumí.
Pozorování reakcí dítěte před narozením je pak ještě daleko těžší. Medicína proto musí čerpat z nepřímých důkazů a pozorování - a často zůstává skeptická. „Dítě se rodí pouze se sacím reflexem a nemůže po narození umět méně než v děloze,“ odpovídá na všechny spekulace o prenatálním vnímání gynekolog z pražské porodnice U Apolináře Pavel Calda, jeden z mála lékařů, kteří se vůbec chtějí k tématu vyjadřovat.
Neochota odborníků o věci hovořit pramení i z toho, že medicína tyto jevy příliš nedovede studovat. Něco však přece jen zkoumat lze: například na 3. lékařské fakultě UK proběhl před několika lety výzkum toho, jaká hudba nejvíce snižuje bolest matky při porodu, lékaři však nedošli ke konkrétním výsledkům. Nyní se něco podobného snaží zjistit ve Fakultní nemocnici v Olomouci, kde lékaři už více než rok studují vliv zvuků na nedonošené děti a hledají cesty, jak tímto způsobem dětem pomoci. Při výběru zvuků se rozhodli pro ty nejpřirozenější vjemy – do inkubátorů dětem proto pouští nahrávku jejich blízkých, nejen matky, ale i otce nebo sourozenců. Ačkoli lékaři nové metody tohoto druhu většinou přijímají s rezervou, použití zvuků a hlasových nahrávek se v Olomouci ujalo překvapivě rychle.
„Zdravotní sestry potvrzují, že se děti uklidní. Na nahrávku reagují podobně, jako když na ně mluvíme konejšivým hlasem nebo je hladíme. Nevrtí se a zklidní se jejich srdeční frekvence,“
říká primář tamního novorozeneckého oddělení Lumír Kantor.
Nedonošené děti umí medicína zachránit už od 25. týdne těhotenství, přesto olomoučtí lékaři pouští zvuky dětem až od 29. týdne, v okamžiku, kdy už má dítě stabilizované všechny životní funkce. V další fázi výzkumu budou nedonošené děti kromě matčina hlasu poslouchat i klasickou hudbu. Žádné oficiální výsledky z výzkumu zatím nejsou, teprve budoucnost ukáže, zda to skutečně funguje. Proč by ale nemělo? Olomoučtí lékaři vycházejí z toho, že narozené dítě už zná hlas matky i otce a poznává ho díky rezonancím, které zvuky vysílají.
Pro tuto teorii svědčí i zkušenosti mnoha rodičů, podle nichž děti po porodu poznávají právě tu hudbu, kterou matka pravidelně poslouchala v době těhotenství. Totéž potvrzují i některé zdravotní sestry z kojeneckých ústavů. Mnozí vědci o tom však pochybují. „Je to čistě subjektivní pocit dospělých, mozková kůra dítěte není v děloze vyvinuta natolik, aby si dítě mohlo cokoli pamatovat,“ namítá gynekolog Pavel Calda.
Dětská psycholožka Eva Šulcová se na to dívá odlišně: souhlasí sice s tím, že prenatální dítě nemůže mít racionální myšlení a paměť takovou, jak ji vnímáme u dospělého člověka, ale její dlouholeté pozorování novorozenců a těhotných žen ji přesvědčilo o zvláštní formě prenatálního vnímání. „Paměť není zdaleka jen racionální memorování, ale daleko více celoživotní ukládání zkušeností už od početí. Je to podobné jako s dietou. Při redukčních dietách se lidem doporučuje přijímat pravidelné menší dávky jídla s vysvětlením, že buňky si „pamatují“, jak často a kolik energie dostanou,“ říká Eva Šulcová.
Také někteří další psychologové a terapeuti jsou přesvědčeni o tom, že již v děloze dítě nejen určitým způsobem vnímá, ale zároveň už dokáže rozlišovat mezi tím, co se mu líbí nebo nelíbí. Své pocity pak vyjadřuje zjednodušeně řečeno buď nevědomě, zrychlením srdečního tepu, nebo cíleně nadměrným pohybem a kopáním.
I lékaři při vyšetřeních v určitých momentech zaznamenávají například zvýšenou aktivitu srdce nebo změněné mozkové funkce, ale kategoricky vylučují, že by dítě jakýmkoli způsobem o svých emocích přemýšlelo. Existují však ultrazvukové fotografie, kde má dítě výraz ve tváři, nebo momentky, kdy dítě při vyšetření dělohy odstrkuje chirurgické nástroje. Mozková kůra těsně před porodem ještě nefunguje, a proto nelze podle lékařů takové reakce považovat za uvědomělé chování, ale spíše za náhodu.
Medicína tedy zmíněné reakce dětí zaznamenává, neumí je však interpretovat. Lékaři si je vysvětlují tím, že už samotné vyšetření ultrazvukem je pro dítě nepřirozené. Když totiž matka leží na zádech, zpomaluje se průtok krve dělohou a plod je navíc násilně stlačený. Žena se také nemusí při vyšetření cítit příjemně a pocity jejího strachu se pomocí chemických látek v krvi opět přenesou na dítě, u kterého pak reakci pozorujeme.
Podobná diskuse probíhá mimochodem například o tom, jestli plod v děloze vnímá změny světla a tmy. I když ultrazvukové fotografie ukazují děti, které si zakrývají oči poté, co na břicho svítilo prudké světlo, nemusí to být výsledkem vědomé reakce.
Světlo a tma možná nehraje v životě nenarozeného dítěte přímou roli. Podle vědců se dítě automaticky podřídí čtyřiadvacetihodinovému biologickému rytmu, který je člověku vrozený, nebo reaguje na tělesnou aktivitu matky. V závislosti na světle a tmě se v těle matky vylučuje melatonin a další hormony, které ovlivňují tělesné pochody, nebo serotonin nezbytný pro dobrou náladu. Tyto chemické látky se podobně jako při stresových či šťastných pocitech mohou přenést přes placentu a ovlivnit aktivitu dítěte.
Hlavně pohoda
Ale vraťme se na koncert pro těhotné maminky, které nechají na své nenarozené potomky působit Píseň noci pro sólovou harfu od skladatele a nejznámějšího harfisty 20. století Carlose Salzeda. Ženy po koncertě spokojeně odcházejí a ptají se muzikoterapeutů, jakou hudbu mají poslouchat doma. „Vše, co máte ráda,“ odpovídá jim Lenka Počtová-Šramlová z Dětského centra v Praze.
Ať už totiž dítě v prenatální fázi slyší nebo ne, nakonec je nejdůležitější psychická vyrovnanost matky a to, že si těhotná žena udělá chvilku čas pro sebe. „Pokud matka během koncertu zapomene na strach a zklidní se, koncentruje se na sebe a na své dítě, je to určitě velký přínos,“ říká gynekolog Pavel Calda. Lékaři se tedy shodují s muzikoterapeuty a psychology, že koncert sice dítěti nezaručí krásu, inteligenci ani pevné zdraví na celý život, ale zcela určitě mu přinese pohodu. Což je možná pro jeho budoucí vývoj nejdůležitější. „Když je dobře matce, je dobře i dítěti,“ shrnuje debatu porodník Pavel Calda.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
