„Gdyž umírajú staré koně / na snopku sena nebo slámy, / nigde tu není lásky pro ně, / pro jejich tiché umírání.“
Tklivá elegie Jaroslava Nezdařila pochází z antologie Chlévská lyrika, již loni vydalo nakladatelství Sursum. Jde snad o nejdojemnější kus vůbec:
„Tých skal, co z lomú vytrhali! / Tých brázd, co ryli z těžkých hlín! / Ale ten uzlík dechu malý / nemožú dostať ze slabin.“
Básní je tu na desítky, jen ta témata jsou pro poezii trochu nezvyklá: prasata, krávy a telata, koně, ovce a kozy, slepice, zkrátka celé tradiční hospodářství. Promítá se do toho zázemí editora: Zdeněk Volf je nejen autor několika básnických sbírek, ale také – voilà – inseminátor skotu. Chlévská lyrika je jeho dlouhodobý profesní zájem, přesněji řečeno místo, kde se jeho zájmy potkávají. Nezvyklou antologii, již uspořádal, provázejí černobílé fotografie z rozsáhlého archivu Jindřicha Štreita. Jejich použití se místy zdá mechanické, editor to však v poznámce omlouvá odzbrojujícím způsobem: „K textu o ovci těžko přiřadit záběr na koně“.
Kniha nese podtitul, jejž přejala z básně Philipa Levina: „Zvířata nám odcházejí ze života.“ Možná přesnější by bylo říci, že zvířata mění roli, kterou v našich životech zastávají. Z věrných pomocníků, na nichž záviselo přežití, se stávají postradatelnými, ovšem o to…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
