Oranžová očekávání
Nespokojenost se stavem politiky roste, změnit a vyvíjet by se měla i česká levice
Kdepak program! Stále častěji jsou politické strany podezřívány, že je pohromadě drží pouze dělba a distribuce moci. Jak se s tím popere březnový sjezd ČSSD?
Přirozené sbližování tradičních ideových proudů na pozadí projektu evropského sociálního státu v minulých letech zdegenerovalo v pravolevou bramboračku. Po loňských komunálních volbách jsme tak mohli slýchat o téměř absolutním překryvu programů ODS a ČSSD v Praze nebo Brně. Méně bystrý pozorovatel potom může získat dojem, že i přestřelky v Poslanecké sněmovně jsou hrané a uměle živené.
Dvě varianty
Českou sociální demokracii čeká v půli měsíce víc než jen volba nového vedení. Především si musí vybrat mezi rychlým návratem k exekutivní moci a rozvíjením vlastní identity. Pro první variantu hovoří netrpělivost opozičních diváků: chtěli by ukázat, co je v nich. Druhou – včetně oprášení osvědčených hodnot, akcentování témat sociálního státu a veřejných služeb nebo zastupování středních vrstev – Lidovému domu doporučuje skupina intelektuálů (Václav Bělohradský, Jan Keller, Jiří Pehe, Pavel Barša…), která se rozhodla přiblížit k dravé stranické řece a pokusit se upravit koryto, jímž protéká.
V době myšlenkové vyprahlosti nepřekvapuje, že za autentickou levicovou politiku se přimlouvají i hlasatelé individuální svobody a někdejší stoupenci středových subjektů. Uvnitř samotné sociální demokracie se rodí…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
