Dnes už je to jeden z nejvlivnějších lidí v zemi, přesto stále ještě dohlédne zpět na to úterý, kdy si večer před první cestou do Prahy k nové kariéře nachystal ve svém rakvickém domku tašku s věcmi a šel si lehnout. Ještě deštník, napadlo ho už v posteli. Červenec roku 1998 byl nevlídný a ve zprávách říkali, že se to hned tak nezlomí.
Ale ani s připraveným deštníkem Pavel Suchánek pořád nějak nemohl usnout. Trápila ho obava, jestli to s tou sněmovnou přece jen trochu nepřehnal a zda tam ostatním nebude pro smích. Do této chvíle nikdy nemusel studovat žádné složité materiály, neznal cizí jazyk a politické debaty vedl jen s kamarády. Většinu profesního života strávil jako montér na sloupech vysokého napětí či dispečer podniku Jihomoravská energetika, posledních pár let pak prodával víno a provozoval malou fotogalerii, kterou si otevřel v bývalém břeclavském cukrovaru. Pavel Suchánek byl zkrátka takový normální šestačtyřicetiletý pán z malé obce, jehož charakteristika obvykle zněla: veselý a v kolektivu oblíbený. Jenže bude to stačit v práci, kde má odborně a navíc veřejně ovlivňovat životy deseti milionů lidí?
„Prostě to zvládnu a v žádném případě si nesmím udělat ostudu,“
zatnul se v předvečer poslaneckého slibu a nakonec usnul.
O třináct let později zachytí veřejnost jihomoravského poslance Suchánka v situaci, z níž lze vyčíst, že se mu podařilo vyšplhat na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
