Jak se zachováte k člověku, který vás sice neustále zklamává, ale ke kterému vás pojí silné vazby? Opustíte ho? A jak se zachováte ke kontinentu, civilizační jednotce, která vás sice neustále zklamává, ale jíž jste součástí a pojí vás k ní silné vazby? Opustíte ji?
Příběh jedné iluze
Tím kontinentem je Evropa a zklamáním jsou její politici, kteří už léta předvádějí festival bezradnosti a kvůli nimž se význam Evropy ve světě dlouhodobě smršťuje. Trápí ji ekonomická krize, na jejíž příčinách se politici sice dokážou shodnout, ale na jejím řešení už ne.
Loni se opět jednou objevila naděje, že se uvnitř Evropy zrodila nová energie. Byla reakcí na hrozivě rostoucí nedůvěru finančních trhů, které poprvé začaly vážně počítat s možností, že i bohatý západní stát může zkrachovat. Právě tehdy se také začal nahlas zmiňovat termín ekonomická vláda pro Evropu, což měl být společný recept, jak z bryndy ven.
Odmysleme si detaily a soustřeďme se na hlavní sdělení, které – přeloženo do normálního jazyka, jímž ovšem politici nemluví – znělo takto: Přiznejme si, my, Evropané, že jsme podlehli bláhové iluzi, že budeme i bez namáhavé a bolestivé proměny stále bohatší, protože jinak to ani nemůže být. Podlehli jsme iluzi, že naše státy a naši politici přece náš úpadek nedopustí.
Poté co tato iluze padla, soudné hlavy zprava zleva řekly, že je nejvyšší čas na změnu životosprávy, jinak se brzy všichni sejdeme v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
