Je to právě deset let, co byla v únoru 2001 publikována první, tzv. draftová sekvence lidského genomu. Někteří biologové tehdy říkali, že tak jako se hmota skládá z Mendělejevovy soustavy prvků, tak se člověk skládá z podobné tabulky genů, a že až ji budeme znát, konečně pochopíme, co dělá člověka člověkem. Dnes už si to nemyslíme.
Před několika lety jsem v muzeu v Madridu viděl vedle sebe kostru gorily a člověka. V základních rysech si byly tak provokativně podobné, že mimozemský zoolog by je pravděpodobně zařadil do blízkého příbuzenství, jako to ostatně děláme i my. Nikde v těch kostrách nebylo možné vyčíst nápovědu, proč se uvnitř lebky jedné zrodila schopnost vyzdobit strop Sixtinské kaple, napsat Novosvětskou nebo sekvenovat vlastní genom a uvnitř druhé ne.
V roce 2005 byl přečten genom šimpanze a s napětím se čekalo, zda se najde něco jako geny pro lidství, které člověka vymezí vůči všem ostatním. Nic se nenašlo. Právě naopak, ukázalo se, že lidský a šimpanzí genom si jsou nečekaně podobné, v celkové sekvenci je shoda v neuvěřitelných 98,6 %. Později se zjistilo, že rozdíly jsou spíše v tom, kde, kdy a jak často se jednotlivé geny přepisují, asi jako když na jednu klaviaturu můžeme zahrát mnoho různých skladeb. Buňky mozku člověka své geny přepisují pětkrát častěji, než je tomu u šimpanze, ale jinak to jsou u obou druhů skoro stejné buňky s téměř stejnými geny. Ještě později se zjistilo, že překvapivě podobné si jsou genomy víceméně všech organismů.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
