Kabinet si zřejmě zasněně oddechl, že jeho aktuální problémy přikryje deka zapomnění, stejně jako sníh venku přikrývá děravé silnice. Jenže každý sníh jednou roztaje, a co je pod ním, se znovu a nelítostně připomene.
Lhostejnost
Ještě než se dostaneme k situaci ve vládě, navažme na komentář týdeníku The Economist o „putinizaci“ východní Evropy. V Česku se dlouho vedla polemika, nakolik je možné, aby se vrátila nějaká forma totality. Většinou se to zmiňovalo v souvislosti s tím, jestli se ještě máme bát nástupu komunistů k moci. Optimisté a ti, kterým se varování před vyčkávající neo-totalitní stranou nelíbilo, říkali: Už není Sovětský svaz, jsme v Evropské unii, jsme v NATO… není čeho se bát.
Pohled na sousední Maďarsko však ukazuje, že i navzdory všem těmto předpokladům je možné mířit k jisté formě autoritativního režimu, a dokonce u toho nemusejí být nápomocni komunisté.
The Economist s nadhledem popsal a pojmenoval to, co se právě v našem regionu děje. Pro nás je ale také důležité vědět, jak je možné, že se to děje. Jak je možné, že se společnost dobrovolně (navíc prostřednictvím regulérních voleb) posouvá do méně svobodné éry. Pomoci v pochopení nám mohou výzkumy veřejného mínění, které se po léta společně provádějí v Česku, Polsku, Maďarsku a na Slovensku.
Z nich vyplývá, že Maďaři nejméně ze všech Středoevropanů věří tomu, že něco mohou ve veřejné sféře ovlivnit či změnit. Politika…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
