Tak jsem si v neděli založila charitu a kdo chce, může mi poslat příspěvek. Bylo už načase, byla jsem poslední v okolí, kdo nemá žádný vyšší cíl. Budeme chránit oběti kocoviny a těch není v neděli po ránu zrovna málo. Kocovina je nemoc. Je to společenský problém a produkt systému. A komu se stane, tomu může být moc zle, jak jsem se sama přesvědčila. Následky nejsou jen fyzické, oběť se obviňuje a je sklíčená, takže tohle je práce pro krizového psychologa. Pro začátek jsem aspoň připravila letáček „Proč nás kapitalismus nutí míchat víno s vodkou?!“ Připíchla jsem ho na dveře a ulevilo se mi.
Upřímně: nebyl to můj nápad. Okoukala jsem ho právě v sobotu před osudnou nedělí. Ten koncert byl totiž také charitativní a peníze putovaly na konto organizace, která má rovněž zajímavý cíl. Pomáhá ženám, které obtěžují muži na rockových festivalech a techno party. Tak to aspoň říkali organizátoři, a prý je to vážný problém a prý takových mladých žen není zrovna málo. Věřím, ostatně také na koncertě bylo pár děvčat, která bych spíš poslala domů spát, protože byla zralá na to, aby se jim něco stalo. I mně by bývalo prospělo jít domů dřív, přiznávám. Jít se vyspat je jedna možnost, druhá je definovat společenský problém. Založit organizaci, povolat psychologa a uspořádat demonstraci. Jak vidím kolem sebe, společnost v Německu jde často druhou cestou. A je to dobře, že lidé vidí společenské…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
