Jak po pandurech utnout korupci v armádě
Podezření na korupci v nákupu těžkých obrněnců Pandur za více než třináct miliard korun klade máslo na hlavu mnoha současným špičkovým politikům této země a několika vysloužilým, každý z nich nese za schválení zakázky nějakou odpovědnost. Policie tvoří speciální tým na vyšetření možných úplatků a samozřejmě by bylo skvělé, kdyby pátrání úspěšně uzavřela. Vzhledem k dosavadním zkušenostem se ovšem příliš čekat nedá. Možná důležitější je proto v tomto případě pochopit, díky čemu se tato korupční zakázka uskutečnila, a najít východisko, jak se do budoucna podobným nonsensům vyhnout. Šance na nápravu je velká. Jen se jí chopit.
To potřebujeme
Případ nákupu drahých a pro armádu, zdá se, nepotřebných obrněnců není selháním jedince nebo výjimečně podařeným trikem lobbistů. Zakázka na obrněnce nese stejně podezřelé rysy jako další významné obchody ministerstva obrany. Tedy pořízení stíhaček Gripen, nákup bojových letounů L-159 a modernizace tanku T-72. Těmto třem velkým „ranám“ v úhrnné ceně šedesát miliard korun se podobají stovky drobnějších armádních nákupů, které pochopitelně není kvůli nedostatku místa možné samostatně zmiňovat.
Nápad pořídit pro armádu obrněnce pochází už z počátku tisíciletí. Jasné obrysy získal za ministra obrany Jaroslava Tvrdíka
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
