Nejen ve světě, ale i u nás se už dlouhá léta řeší otázka eutanazie, tedy řízené a legální sebevraždy. Při pohledu na politickou scénu se ale jeví, že jsme ji zřejmě už povolili dávno. Není to tak dlouho, co jsme tu psali o problémech ODS a ČSSD, které svým chováním doslova odhánějí voliče. Silná až vulgární slova, zachmuřené tváře, sebestřednost, sklon k paranoii. Zdá se ale, že se dá jít ještě dál – k fyzickým útokům.
Jiří Paroubek nedávno v Týdnu prohlásil:
„V případě Aloise Rašína taky nikdo neřekl: ,Zabijte Aloise Rašína!‘ Ale bylo to soustavné štvaní. A tohle štvaní proti mně trvá několik let.“
Jinými slovy chtěl šéf ČSSD naznačit, že kritická média nenápadně vedou veřejnost k tomu, aby jej zavraždila, tak jako kdysi anarchista Josef Šoupal zastřelil ministra financí Rašína. Jde pochopitelně o naprosto nesmyslné přirovnání, ale varování před možným násilím v politice lze jen přivítat.
Škoda jen, že je předseda ČSSD tak citlivý až tehdy, když něco hrozí jemu. Mnohem důvěryhodněji by působil, kdyby se například postaral o vyškrtnutí Martina Prokeše z řad sociální demokracie. Tento severočeský boss totiž brutálně zmlátil člověka jen proto, že mu „neprokázal dostatek úcty“; rozuměj – nechal při rozhovoru s panem Prokešem ruce v kapsách.
Jestliže se podobné jednání, připomínající spíš ruskou gubernii než Evropskou unii, bere jako norma, jako něco, co se nemusí řešit, dá se předpokládat, že se to brzy rozšíří. Stejně jako se rozšířil agresivní styl komunikace. Z Čech se pak stane skutečně Divoký východ, kde se budou věci vyřizovat ručně a volit se nebude podle lepšího programu, ale podle větší bambitky.
Otázka je, jestli není už na severu Čech pozdě. Tamní strany totiž v pozorovateli vzbuzují spíše strach než pocit, že jim jde o péči o zájmy obyvatel. Zašlo tu také nejdál propojení byznysu a politiky, takže tady jsme byli svědky náboru černých či účelových duší do stran. Tady jsou oni pověstní gubernátoři a kmotři. Tady létají výhrůžky osobní likvidací. Tady také kandiduje Miloš Zeman.
Z debaty se sociology a politology vyplývá, že ČSSD svým způsobem oprávněně sází na to, že na rozdíl od ODS jí skandály neodrazují voliče. Stoupenec ODS, který je nespokojený, může volit TOP 09, lidovce, Věci veřejné, případně Stranu zelených. Jenže příznivec ČSSD nemá kam utéct, protože komunisté jsou pro většinu nepřijatelní. Možné to je, ale už nikdo neanalyzuje, kolik by dnes sociální demokraté měli procent preferencí, kdyby nastavili i lepší tvář. Článek o událostech na severu Čech najdete na str. 18.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje
ERIK TABERY
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
