Dřevěný domek v newyorském Bronxu, ve kterém poslední čtyři roky svého života strávil Edgar Allan Poe, měl být dávno zbouraný, překážel totiž ve výstavbě. Existuje fotografie, na které se (místo původního borovicového lesíka) na jeho zeď tiskne ohromný činžák, jako by jej chtěl vytlačit. Což se podařilo, jenomže domek stále stojí, jen pár set metrů od původního místa, v parku, který je po básníkovi pojmenován. Dnes je tu muzeum: kamna, psací stůl, záclonky. Ze zdí a stropu se odlupuje omítka. V podkroví, v bývalé ložnici Poea a jeho ženy Virginie, je nainstalováno stařičké video, na kterém je možné zhlédnout životopisný film.
Domek zapadaný sněhem vypadá opuštěně, ale když zazvoníte u dveří, vykoukne z okna přístěnku žena a zve vás dál. Ve volných chvílích tu provádí, jinak vyučuje v Bronxu, na škole s tou „nejhorší pověstí“. Říká, že je z toho unavená.
Také E. A. Poe měl špatnou pověst, o dost horší, než si zasloužil. Částečně se o to postaral jistý Rufus Wilmot Griswold, literární kritik, který po Poeově záhadné smrti v roce 1849 strávil osm zbývajících let svého vlastního života tím, že ničil posmrtnou reputaci svého soka (nechtěně mu spíš pomohl k větší čtenosti).
Paní učitelce dal pobyt v domku pocítit básníkův život do detailu. Ví, jak se oblékal, kam chodil rád na procházky a jak se cítil to ráno, kdy se po nepodařeném pokusu o sebevraždu probral v hotelovém pokoji. Ukazuje nám jediné…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
