Pokud chceme pomoci Aun Schan Su Ťij a svobodě v Barmě, musíme doufat, že Indie v sobě znovu objeví ducha svého lepšího já. Tato největší demokracie na světě nutně potřebuje přehodnotit svůj postoj k jedné z nejhorších tyranií na světě, která jí sedí jako ropucha přímo u dveří. Pokud to Indie neudělá, potom je málo pravděpodobné, že slabá a znesvářená opozice v Barmě i s pomocí Západu bude mít sílu potřebnou k nenásilné revoluci, jejíž naděje osvobozením Su Ťij opět ožila. Dokud se budou moci generálové v Barmě spoléhat na čínskou „reálpolitiku“ a na obojetnost zemí organizace ASEAN včetně Thajska, hladových po obchodě a energiích, pak jedinou vnější silou, která může změnit současný stav, je Indie.
Možná se mýlím. Doufám, že se mýlím. Jenže chladná analýza ukazuje, že bez Indie to prostě nepůjde. To neznamená, že my ze Západu bychom měli Indii nařizovat, co má dělat – postkoloniální myšlení je kontraproduktivní. Naopak, Západ by se měl ptát Indie, jak bychom mohli pomoci k odstranění té odporné diktatury, kterou má za dveřmi. Ostatně, kdo jiný než země hrdinů nenásilného hnutí, jako byli Gándhí a Néhrú, by mohla dát tu správnou odpověď?
Národní zájmy
Naštěstí už několik důležitých lidí v samotné Indii položilo potřebné otázky o indické politice důrazněji, než by si mohl dovolit jakýkoli západní komentátor. Nedávno indický ministr pro vnější vztahy a zástupce…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
