Je v tom vždy pro obě strany něco dvojznačného, když společnost oceňuje ty, kteří jí plivou do tváře. Minulou sobotu dostal od americké filmové akademie čestného Oscara kritik Hollywoodu Jean-Luc Godard; nepřijel, ale pěkně poděkoval. A jen o pár dní dříve obdržel nejprestižnější francouzskou literární cenu Prix Goncourt Michel Houellebecq, proslulý provokatér, jemuž největší potěšení činí říznout do živého: „Každá společnost má méně odolná místa, rány. Přiložte na ránu prst a stiskněte.“
Méně odolná místa má ovšem nejen společnost, ale i autor. Bezprostředně po vyhlášení ceny (na vítězi se prý porotci shodli za minutu a deset vteřin) se Houellebecq nechal slyšet, že se cítí hluboce šťastný. Chvíle v záři reflektorů si podobné projevy vděčnosti žádá, přesto znějí divně od autora, který vyhlásil, že štěstí neexistuje, a jehož je čímsi jako inventurou v hypermarketu s šidítky. Jak by nejspíš poznamenal hrdina některého jeho románu, společenský úspěch má hlavně tu výhodu, že toto šidítko lze strkat do pusy nejen sobě, ale taky mladým holkám – než jim ho strčíte do pusy. Podobných sentencí, které jednoho šokují, dalšího baví a jiného spíše nudí, jsou Houellebecqovy knihy plné.
Archeologie přítomnosti
Houellebecq je nejznámějším francouzským autorem současnosti. Může za to několik věcí. Zaprvé: je to autor skandální –…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
