Mám jednoho klienta, je to tedy už dávno přítel, a pro něj teď dělám už jedenáctý projekt, letní verandu k domu. Začal jsem v roce 1970, kdy jsem mu udělal první ateliér. Pak to byla rekonstrukce domu a ještě několik dalších věcí,“ vyprávěl Fin Juhani Pallasmaa na své přednášce v Betlémské kapli v Praze.
Že už čtyřicet let pracuje pro jednoho klienta, je pro něj typické. Je vyznavačem kontinuity, důkladnosti, detailu. Architekturu projektuje, píše o ní a přemýšlí, protože obojí je podle něj stejně důležité. Neméně podstatné je také vydesignovat dokonalou lampičku na čtení nebo stoličku jako dárek své ženě Hannele, s níž, jako vyznavač kontinuity, slaví tento týden třicetileté výročí svatby. Je proti stavění na efekt a celkově mu připadá, že zrak se přeceňuje: dům je tu přece pro celé tělo, nejen pro oči. Je to typ názorů, které se v posledních letech dostávají z okraje do hlavního proudu architektonického uvažování. Proto byl teď Juhani Pallasmaa hlavním mluvčím diskuse o kráse a harmonii v architektuře na konferenci Forum 2000.
Vést člověka domů
Prahu již navštívil. „Byl jsem tu poprvé v roce 1964,“ vzpomínal Pallasmaa. „Všechno bylo takové šedivé a byla v tom až existenciální tíže. To na mě silně zapůsobilo.“ Dnešní Praha, po které se o druhém říjnovém víkendu procházel, podle něj ztratila svůj charakter, je to už město…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
