Na novém filmu Juraje Herze Habermannův mlýn fascinuje člověka několik věcí. Tvůrci se například zaklínají tím, jak je důležité pohlédnout pravdě do očí a začít konečně vést debatu o kontroverzním tématu poválečných českých krutostí vůči Němcům. Přitom sami s historickou pravdou zacházejí více než volně.
Realitu si přikrášil už spisovatel Josef Urban, když v románu nazvaném stejně jako film poprvé zmedializoval příběh bludovského mlynáře Habermanna. Nechal jej ve své fikci ubít skupinou místních vesničanů v lázeňské kotelně. Juraj Herz ví, co vypadá efektně na kameře, a ve filmu tak mučitelé hlavního hrdinu uvláčí na mlýnském kole.
Je to jen jeden z mnoha drobných důkazů toho, že režisér v příběhu ani v jeho zpracování nezná míru. Přehání, co se týče brakových motivací postav i jejich vztahových propletenců. Přitom pravděpodobný příběh Habermannovy smrti je sice střízlivější, ale možná mrazivější než okázalá báchorka o masovém lynčování.
Podle všeho se zdá, že bohatého německého mlynáře zabil třicetiletý lázeňský holič Jiří Pazour. Díky Benešově amnestii nebyl nikdy odsouzen, nicméně existuje jeho oficiální přiznání, které celou věc podává takto: Bylo 7. května. Dva samozvaní čeští mstitelé vedli Němce do provizorního vězení v místním chudobinci. Najednou k nim přistoupil vrávorající Pazour a bezmocného Habermanna ranou do týla z pistole popravil. Dvoučlenná eskorta se rozprchla. Údajně se báli, že je opilý vrah…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
