Pocházel z Frenštátu pod Radhoštěm, jeho otec platil na Valašsku za význačného člena realistické strany, přátelil se a spolupracoval s Macharem i Masarykem. Jeho syn po něm zdědil třeskutou kombinaci duševního nepokoje a pronikavého analyticko-kritického myšlení: zvykl si klást otázky a lámat si hlavu s odpověďmi na ně ještě dávno poté, co většina vrstevníků odpadla. Snad i to jej od začátku táhlo mezi radikály. Do komunistické strany vstoupil v jedenadvaceti letech brzy poté, co na pražské univerzitě začal studovat klasickou filologii a filozofii. A zatímco ostatní z jeho generace odkráčeli za absintem, verši a manifesty směr Devětsil, Kalandra se stal komunistickým novinářem.
Neuznával žádná myšlenková tabu a zároveň vstoupil do strany, kde zákazů a trestů bylo více než jinde. V této své rozporuplné poloze pak dokázal vydržet deset let, byť i v té době sbíral vroubky. Především však zaujímal vlivné pozice v komunistických novinách, šéfoval Rudému právu a redigoval Tvorbu, Haló noviny a Rudý večerník. Mezi tehdejší novinářskou elitou strany, lidmi, jako byli Josef Guttmann, Stanislav Budín a Kurt Konrad, platil za ducha nejspekulativnějšího. Nevyžíval se ve schůzích a nebyl typem táborového řečníka, ale spíše později tak hojně podezřívaného „inteligenta“. Člověka, který znejišťuje tím, že samostatně myslí, je tedy potenciálně neposlušný a zároveň preventivně podezřelý. Člověk…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
