Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Politika

Ministři, žádané zboží

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Mezi ODS a ČSSD se strhla bitka o kandidaturu členů vlády

Náruživé přestřelky mezi Jiřím ParoubkemMirkem Topolánkem jsou tak časté, že už nebudí příliš pozornosti. Jejich poslední hádka vedená prostřednictvím televizních obrazovek však má i zajímavý věcný rozměr. Jde o to, jestli smějí ministři úřednické vlády kandidovat do sněmovny, či nikoli.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Kdo ví

Ve čtvrtek se v Právu objevila informace, že politici velkých stran ODS a ČSSD přemýšlejí o tom, jak využít „populární ministry z úřednické vlády“ pro volby do Poslanecké sněmovny. Paroubek takticky naznačil, že teď nic nechystají, ale

„nevím, co přinese život za tři měsíce, zda něco přinese či zda někdo neodstoupí z kandidátky, ale rozhodně to není iniciativa vedení strany“.

V tom aby se čert vyznal, ale budiž. Mirek Topolánek zareagoval ostře, když na tiskové konferenci oznámil:

„Dohoda při sestavování úřednické vlády zněla jasně: Nikdo z kabinetu do sněmovny kandidovat nebude. Případná kandidatura Martina Peciny za sociální demokracii je jasnou a vážnou politickou korupcí.“

Nebudeme si teď lámat hlavu, co je na případné kandidatuře koruptivního. Zřejmě šlo o přeřeknutí. Důležitější je, že jsme se v krátké době už podruhé dozvěděli o jakési neveřejné dohodě mezi ODS a ČSSD při sestavování vlády. První měla být o rozložení vlivu na ministerstvu vnitra a druhá o nekandidování ministrů v příštích parlamentních volbách. Druhý bod není nijak skandální, ale existence tajných dodatků vzbuzuje podezření, že jich je víc a veřejnost o nich nic netuší.

Klenot – Fischer a Janota
Čemu však není příliš rozumět, je ten velký zájem o kandidaturu dnešních ministrů. Kromě premiéra Jana Fischera a ministra financí Eduarda Janoty není o co stát. Rozhodně totiž nemůže být řeč o nějaké popularitě členů vlády. Důvěře se sice těší úřednický kabinet jako takový (nedělá nepopulární kroky a není stíhán stranickými střety), ale jednotliví členové jsou na tom s důvěrou u veřejnosti velmi špatně. Dosahují kolem dvaceti procent a méně (viz tabulka).

Když se v novinách zmiňoval zájem velkých stran o ministry, psalo se zejména o kandidatuře ministrů Peciny, Bartáka a Slamečky. Pokud o nich stranické sekretariáty opravdu uvažují, měla by konkurence spíše doufat, že se tak stane než naopak. Slamečku a Bartáka polovina obyvatel vůbec nezná a jejich popularita je na dně. Pecina je pak na tom jen o trochu lépe.

Spor tak spíše upozorňuje na to, že stoupá nervozita před spuštěním předvolební kampaně. Angažmá by se vyplatilo pouze u premiéra a ministra financí. Jenže se zdá, že Fischer i Janota správně zanalyzovali situaci a uvědomují si, že by jim to spíše ublížilo. I kdyby se na nějaké kandidátce dostali do sněmovny, jen těžko by jim byly nabídnuty stejné posty, jaké mají dnes. Navíc je rozdíl prosazovat něco v úřednickém a politickém kabinetu. S tím druhým nemají zkušenosti a při jednáních s politiky o věcných tématech zatím většinou spíše prohrávali.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 4/2010 pod titulkem Ministři, žádané zboží