Je to velmi zvláštní pocit – už nyní vím, že se za několik týdnů stanu spolupachatelem podvodu. Politici hlavního města totiž jeho obyvatele postavili před nepříjemnou volbu: Buď budou jezdit na černo a porušovat tak zákony, nebo si pořídí kartu Opencard, čímž se stávají podílníky na výstavní habaďúře. Karta měla původně stát několik desítek milionů korun, ale nakonec jsou to milionů stovky. Dokonce i nezávislý audit potvrdil, že projekt je neprůhledný a nevýhodný pro město, zatímco firmy napojené na radnici přišly k velmi slušnému zisku.
Byť jde jen o kartu používanou v Praze, hrozí, že se rozšíří do dalších měst. Navíc je tu obecný problém: Jak se bránit tomu, abych nepodpořil akci šíbrů? Kam může zajít moje občanská neposlušnost? Magistrát, konkrétně politici ODS, z lidí dělají spolupachatele, což je nepřijatelné.
Když už se člověk donutí, aby si pořídil Opencard, protože na černo se nejezdí, musí se magistrátu upsat k věcem, které s cestováním vůbec nesouvisejí. Zapomeňte na tvrzení, že pravice chce méně byrokracie a nechává lidem větší volnost. Pražští radní chtějí po cestujících, aby se dokonce zavázali k tomu, že budou povinně navštěvovat internetové stránky dopravního podniku. Z karty také město může bez vědomí vlastníka stahovat peníze za aktivity, které také s cestováním nesouvisejí – třeba dlužné poplatky za odvoz odpadků a podobně.
Možná že příští podmínkou (ty se prý mohou měnit neustále) bude, že po vstupu do metra či tramvaje budeme zpívat odrhovačku z Drákuly, tentokrát ale na adresu Pavla Béma: „Jak vzácný dar mi byl dán / dar přízně tvé, jsi můj pán / co dám ti já, jen úzkost mám / mě soudit smíš, jsi můj pán.“
Chvílemi to vypadá, že jsme se nevědomky stali součástí podivného testu, který má zjistit, co všechno Pražané vydrží. Zatím z toho nevycházíme příliš dobře. I když… možná se situace mění, o čemž by svědčil fakt, že povinné pořízení Opencard nastane až po komunálních volbách. Politici ODS se tak zřejmě obávají, že by jim aféra mohla ubrat nějaké ty hlasy.
Pochybnostem kolem Opencard se věnuje na str. 34 Hana Čápová.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje
ERIK TABERY
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
