Pro mnoho lidí to byl šok. Když švédský premiér Frederik Reinfeldt loni v únoru trochu pateticky prohlásil, že jeho vláda „přijala historické a na světě asi jedinečné rozhodnutí“, odpůrci jaderných elektráren z celé Evropy jen zaraženě kroutili hlavou. Švédsko, onen vzorný příklad trvale udržitelné energetické politiky, vybočuje z řad kritiků jádra? V roce 1980 si tamní obyvatelstvo v referendu vymohlo „výstup“ z jaderné energie, v jehož rámci se do roku 2010 měly zavřít čtyři atomové elektrárny. Ve skutečnosti byla ale během posledních třiceti let odpojena od sítě jenom jedna.
Pro švédské publikum tedy „výstup z výstupu“ až takovým překvapením vlastně nebylo. Přesto se jaderná energie v posledních týdnech stala žhavým tématem kampaní před parlamentními volbami, plánovanými na polovinu září. Pro Českou republiku, která patří po změně vlády zase jednoznačně do tábora příznivců jádra, není bez zajímavosti, jak tato debata dopadne. Stejně jako zástupci energetických podniků v mnoha jiných zemích i tuzemská ČEZ totiž tvrdí, že stojíme na samém prahu renesance jádra. Čína, Brazílie, Finsko, Libye nebo JAR –nelze popřít, že v současnosti se na všech kontinentech stavějí nebo alespoň plánují nové atomové reaktory. O tom, že se energie budoucnosti bude vyrábět touto cestou se ale přesto dá vážně pochybovat. A není až tak složité porozumět tomu, proč.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
