JIŘÍ RAK
historik
Rozhodně ne, bylo tomu právě naopak. V posledních desetiletích monarchie to byla už takřka jedině úcta a loajalita vůči starému císaři, co drželo rozhádané národnosti pohromadě ve společném celku. Navíc si nedovedu představit, kdy a komu by měl vládu předat. Změna na nejvyšším místě přicházela do úvahy jedině roku 1853 v případě, že by se podařil pokus o atentát. Vládu by pak převzal císařův bratr Maxmilián a v tom případě by se možná dějiny vyvíjely jinak. Pak už změna nebyla možná. V době smrti korunního prince (1889) bylo císaři teprve 59 let a těšil se dobrému zdraví, pak zase nastávaly potíže s možným následníkem.
BARBARA TÓTH
novinářka
Ne. Monarchie byla více méně na odpis, stejně jako její dnes přespříliš mystifikovaný císař František Josef. Habsburkové by se mohli u moci udržet maximálně o pár roků déle. Ale probuzení národů v říši, touhu po demokratizaci, po sociální spravedlnosti, po nových způsobech uspořádání společností nešlo zastavit. A je to dobře. Jinak by dnes malé Rakousko muselo – jako některé jiné evropské státy – žít s konstituční monarchií a drahým, pro bulvární noviny atraktivním císařským dvorem.
PETRA ŠVEHLOVÁ
redaktorka
Jezdím už dlouho pravidelně do rumunského…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
