Záhada kolem smrti Michelangela Merisiho, známého pod jménem Caravaggio, zřejmě našla, přesně po čtyři sta letech, rozuzlení. Před několika týdny tým italských vědců identifikoval v kryptě kostela v toskánském městě Porto Ercolo pět kostí, z nichž lze pomocí rozboru DNA a uhlíkové analýzy vyčíst věk, výšku, pohlaví, přibližné datum a příčinu smrti, ale i to, že jejich majitel často zacházel s barvami.
Caravaggiův život je napůl utopen v temnotě stejně jako výjevy na jeho plátnech. Tu a tam se vynoří ostře nasvícená postava nebo tvář, ale pozadí zůstává nejasné. Od roku 1606, kdy musel uprchnout z Říma, protože zabil ve rvačce člověka, až do své smrti se „otec moderního malířství“ potloukal z místa na místo a nechával za sebou mistrovská plátna a také skandály. Přechodné útočiště našel i pod ochranou rytířského řádu Johanitů na Maltě, kde vytvořil jeden ze svých nejslavnějších obrazů (a jediný, který kdy signoval) Stětí svatého Jana Křtitele. Brutální znázornění násilné smrti, které přihlíží děvečka s nastavenou mísou, je možné vidět v oratoři katedrály sv. Jana ve Valettě, v místnosti, kde byl malíř přijat za člena řádu. Na ostrově se traduje, že mezi rytíři našel Caravaggio mír. K patronovi řádu, svatému Janu Křtiteli, měl zvláštní vztah, už podle toho, jak často jej maloval. Zpodobňoval jej jako chlapce nebo mladíka, intimně, se smyslem pro půvab mužského těla, který od antiky…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
