Francouzi mají pozoruhodný systém vysokého školství, který mám teď možnost blíže poznat, neboť jsem byl na část léta pozván jako hostující profesor na Écolenormale supérieure v Paříži. Drtivá většina francouzských univerzit je ze zákona otevřená, což znamená, že přijímají každého obyvatele příslušného regionu, který úspěšně složí maturitu a projeví zájem o další studium. Zároveň tu ale existuje několik malých prestižních škol, takzvaných Grandes Écoles, které jsou naopak velmi vybíravé. Berou sotva deset procent uchazečů, a aby člověk vůbec měl šanci, musí po střední škole dva roky navštěvovat náročnou přípravku. Tyto školy byly založeny během Francouzské revoluce a po ní (moje byla zřízena Konventem 9. brumairu roku III podle revolučního kalendáře, což vychází na 30. října 1794) a od té doby slouží k výchově státních zaměstnanců pro špičkové pozice na univerzitách, ve vědeckých ústavech, ale také v administrativě. Elitním vzděláním na Grandes Écoles prošla i řada francouzských prezidentů a premiérů, Nicolas Sarkozy je v tomto výjimkou. Zajímavé je, že studenti, kteří jsou vystaveni neobyčejně náročné výuce, ale zároveň mají na francouzské poměry velmi blízký kontakt se svými profesory, jsou od prvního ročníku státními zaměstnanci a jako takoví pobírají plat. Zavazují se ale, že po vystudování budou deset let pracovat ve státních službách jako úředníci, vědci nebo středoškolští či vysokoškolští učitelé, jinak musejí peníze vrátit.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
