V uličce lemované vzrostlými stromy v městečku Šamorín asi třicet kilometrů jižně od Bratislavy tiše poskakuje za brankou velký erdelteriér a ze dveří obyčejného vesnického domu mává jeho pán. Zahrada vypadá podobně jako stovky dalších tady na jihu: skleník, ohrada se slepicemi, velká psí bouda (kterou právě obsadila čtyři koťata), pečlivě obdělaná řada vína, vzadu ovocné stromy, políčko kukuřice.
„Právě jsem dostříhal víno,“ říká domácí, jehož záliba v zahradničení je na Slovensku proslulá. Na okopávání půdy však už dnes nezbude čas, protože za hodinu ho očekává prezident republiky, aby si s ním promluvil o povolební situaci. Béla Bugár (52) je totiž politický veterán a předseda už třetí politické strany. Založil ji sice teprve před rokem, ale její překvapivý úspěch ho vymrštil rovnou do rodící se vlády.
Sotva by se na Slovensku našel jiný politik, jehož návrat na mocenské výsluní by byl přijímán s takovou radostí. Ve volební noc se v centrálách tří slovenských stran oslavoval nejen úspěch pravice, ale také jedno významné vedlejší vítězství: že čtvrtým v koaliční partě bude právě Béla Bugár, a ne ten protivný Pál Csáky.
Ve skutečnosti jde o vítězství možná významnější než samotný úspěch slovenské pravice. Na Slovensku se poprvé v dějinách nějaký politik důsledně postavil proti tradici i přesvědčení, že zvyšování etnického napětí přináší hlasy politickým…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 52 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
