ELIŠKA WÁGNEROVÁ
soudkyně Ústavního soudu
Žádné dílo lidské není dokonalé a platí to i o ústavách. Hned, jak je hotová, vidí i její autor chybičky, prostor pro dezinterpretaci, mezery. Jsou-li „opraveny“ přijetím ústavní novely, začíná druhé kolo téhož, neboť opět půjde o dílo lidské. Facit: Máme dobrou ústavu. Nedostává se nám občas politiků vykazujících cosi jako ústavní patriotismus, kteří by s dobrou vůlí přistupovali k interpretaci a aplikaci stávajícího ústavního pořádku. Ústavu není třeba měnit, je potřeba ji jako významový celek, který dodává hodnotový kontext jednání politiků, internalizovat.
JIŘÍ PŘIBÁŇ
profesor právní teorie a filozofie na Univerzitě v Cardiffu ve Velké Británii
S ústavními změnami se má šetřit, spíš je třeba posilovat respekt a důvěru v existující ústavu. Jsou však oblasti, kde by změna mohla tento respekt zvýšit. První je zavedení přímé dvoukolové volby prezidenta při zachování dosavadních prezidentských pravomocí (čl. 54 a 58). Také je třeba konečně posílit nezávislost justice zřízením samosprávných soudcovských rad a jejich zakotvením v ústavě. S tím úzce souvisí i změna prezidentského práva jmenovat předsedy a místopředsedy Nejvyššího a Ústavního soudu (č. 62, pís. e a f). Zde by měli prezidentovy kandidáty navrhovat sami soudci těchto soudů, jak je to…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 52 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
