Aby to v Česku náhodou nezapadlo: Polsko a Švédsko se před čtrnácti dny přihlásily k účasti na záchranném plánu pro euro, a to navzdory tomu, že obě země euro ještě nepoužívají. V rozhovoru pro Newsweek se k tomu vyjádřil polský ministr zahraničí Radosław Sikorski: „Poprvé jsme reagovali na něco, co se děje v Evropě, nikoli jako středoevropská či východoevropská země, ale jako severoevropská země. Polsko je nyní součástí řešení finanční krize.“
Jak nám to hezky kontrastuje s postojem české vlády. Ministr financí Eduard Janota Respektu bezelstně sdělil, že o českém postoji k celé věci mluvil pouze s premiérem po telefonu cestou na letiště. Jinak by to prý schytal z obou části politického spektra. Český postoj prý má být: chovejme se tak, abychom po nikom nemuseli nic chtít.
Není lepší příklad srovnání vizionářského a odvážného přístupu, který předvádí Sikorski (není jistě náhodou, že Sikorski má Oxford), se zápecnickým, kupeckým a počtářským přístupem české politiky a odcházející úřednické vlády. Jako by nestačilo, že česká politika je dědičně provinční, ještě to stvrzujeme tím, že v době osudových výzev pro Evropu vedou vládu statistik a vrchní účetní.
V této souvislosti se znovu a znovu vynořuje euroskeptický názor, že euro je umělý, politický projekt. Ano – samozřejmě – částečně ano, ale co není? Kdyby o vzájemném kurzu obou německých marek rozhodovali hokynáři a účetní, byl by dodnes mezi oběma Německy plot,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
