Devátý květen se pro Německo měl stát dnem osvobození. A sice osvobozením od politického ochrnutí, které zemi trápí od loňských spolkových voleb. Věta „to vyřešíme po devátém květnu“ se stala pro novou berlínskou vládu křesťanských demokratů a liberálů spolehlivou formulí, s níž všechny své důležité politické iniciativy odkládala na dobu po volbách do zemského sněmu největší spolkové země Severního Porýní-Vestfálska. Důvody byly jasné: vláda Angely Merkelové se obávala před volbami cokoli udělat, aby neodradila své potenciální voliče.
Teď je konečně po volbách. Ale místo kýženého osvobození přinesly jen další vyhrocení vnitropolitické blokády. A obzvlášť těžká doba zřejmě čeká kancléřku Merkelovou.
Velkým překvapením výsledek voleb vlastně nebyl. CDU s FDP vládní většinu v Düsseldorfu ztratily. SPD se stabilizovala na nízké úrovni, vítězi jsou Zelení a krajně levicová Die Linke (Levice). Důvodů, proč se pravicovým stranám nepodařilo vládní moc v Severním Porýní-Vestfálsku obhájit, je několik – nejdůležitějším je však velká nespokojenost Němců s nejednotnou, rozporuplnou a neprofesionální politikou, kterou CDU s FDP od podzimu předvádějí na jevišti spolkové politiky v Berlíně. Za hlavního viníka berlínského vládního chaosu většina pozorovatelů považuje ministra zahraničí a předsedu FDP Guida Westerwelleho, který během posledních měsíců velmi sebevědomě a konfrontačně házel Merkelové klacky pod nohy. A tak není divu, že první důsledky…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 50 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
