Dnes to píská žena
Dagmar Damková se pokouší prosadit v neproniknutelném světě mužského fotbalu
Co jste dělali o víkendu?“ ptá se učitelka angličtiny svých dospělých žáků. Skupinka namáhavě hledá slovíčka, jak říct, že ušli několik desítek jarních kilometrů, betonovali dvorek na chalupě nebo relaxovali s přáteli. Jakmile ale začne vyprávět lektorka, slovíčka bezpečně znají všichni. Jako obvykle totiž řekne: Byla jsem na fotbale.
Jsme v jedné z plzeňských bank – angličtinu tady učí hvězda českého fotbalu, rozhodčí Dagmar Damková, povoláním učitelka angličtiny. „Na nic si nehraje, je přátelská a klidně se k nám přidá na čtyřdenní výlet do Londýna,“ nedají na ni úředníci dopustit. Když ji jeden z nich před několika lety oslovil, jestli by nepřijela pískat narozeninový fotbalový zápas ve dvoutisícové obci u Plzně, neváhala ani chvilku. Píská sice olympijská finále i mistrovství světa v ženském fotbale, ale na vesnickém travnatém plácku strávila nakonec celé odpoledne.
Média po nedávném zápase mezi Spartou a ostravským Baníkem (ostatně stejně jako obvykle) nešetří superlativy, Jarek Nohavica o ní složil oslavnou píseň Růže mezi trny a fanoušci ji vítají bouřlivým potleskem a mexickou vlnou. Nejen že je v ryze mužském světě raritou, ale podle fotbalových komentátorů a trenérů je v současnosti naší nejlepší prvoligovou rozhodčí (mimo ní je na elitní soupisce ještě 25 mužů). Znalci se rozplývají, že její cit pro hru a schopnost do ní zbytečně nezasahovat je radost sledovat. K tomuto nadšení však…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 50 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
