Jako biolog se často setkávám s otázkou, k čemu je vlastně základní výzkum. Jsme malá země s omezenými prostředky, neměl by tedy stát podporovat spíše výzkum aplikovaný, který může přinést bezprostřední zisk? Proč potřebujeme vědět, jak se rozmnožuje obojživelník axolotl a co žerou masožravé rostliny?
Odpověď není snadná, základní výzkum přináší ovoce zpravidla po delší době. Vezměme třeba virtuální knihovnu GenBank, která obsahuje veškerou dosud přečtenou genetickou informaci asi 250 000 biologických druhů včetně člověka. Je neocenitelná například pro lékaře. V době vrcholící pandemie prasečí chřipky umožňovala sledovat postup viru, vznik mutací, vybírat vhodnou vakcínu. Pomáhá také třeba při biologickém odstraňování ropných kontaminací, lze pomocí ní modelovat prostorovou strukturu bílkovin a podobně.
Knihovna je k dispozici přes internet, komukoli a zdarma. Každý badatel v ní musí zveřejnit nové genetické sekvence, než je jeho práce přijata do odborného tisku. Vida, pomyslí si ekonom, můžeme ušetřit. Ať si GenBank plní bohatší státy, my budeme knihovnu jen využívat, základní výzkum omezíme. Jistě, nějakou dobu bude vše fungovat dobře. Po čase však zjistí například český pěstitel chmele, že jeho rostliny jsou napadeny variantou viru, ke kterému neexistují žádné údaje, není známa odolná odrůda. Totéž se přihodí sadařům, vinařům… Ukáže se, že právě teď by bylo zapotřebí konzultovat podivína, který pěstoval býlí v květináčích s trinitrotoluenem.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
