Ministr životního prostředí Jan Dusík po čtyřech měsících ve vládě rezignoval. Svůj krok zdůvodnil tím, že mu premiér nedal dostatek času, aby mohl zodpovědně rozhodnout o plánované modernizaci uhelné elektrárny Prunéřov. Za Dusíkovým odchodem je zásadní spor o to, jestli a jak rychle v Česku inovovat vysloužilé elektrárny, aby se tu dalo lépe dýchat.
Nezávislá norská studie, kterou jste si ve věci Prunéřova zadal, dala částečně zapravdu kritikům plánované přestavby Prunéřova a vám umožnila prosazovat rychlejší modernizaci elektrárny, než se chystal provést ČEZ. Co vám zabránilo projekt ČEZ odmítnout?
Studie, o které mluvíme, mi signál, že mám projekt okamžitě zamítnout, nedala. Jsem přesvědčen, že rekonstrukce elektrárny má proběhnout, a to nejlepším možným způsobem.
Studie sice explicitně neřekla: zamítněte projekt ČEZ, ale dodala argumenty, o které byste toto rozhodnutí mohl opřít. Proč jste to neudělal?
K tomu, abych se mohl rozhodnout, jak naznačujete, bych potřeboval lepší vysvětlení toho, proč ČEZ nemůže realizovat tu účinnější variantu modernizace. Jednak z důvodů technické, ale i ekonomické proveditelnosti. A to nejsou informace, které bych mohl získat ze dne na den. Potřeboval bych oslovit ČEZ, požádat ho, aby mi je dodal, a pak relevantně rozhodnout. To mi ale premiér neumožnil.
Co po vás chtěl…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
