Na první pohled se to zdá jednoduché. Když se nějaká země, kde se platí eurem, ocitne v dluhové krizi a nebude vědět kudy kam, zvedne se telefon a zavolá se do Washingtonu, do Mezinárodního měnového fondu. Přijedou experti vybavení know-how, expertizou, zkušenostmi a finanční rezervou a přepíšou státní rozpočet. Co je na tom špatného? Vždyť už stejně sedí v Maďarsku, v Rumunsku a Pobaltí. Koneckonců: Evropa do fondu přispívá, tak proč by si z něj nemohla brát?
Záleží asi na tom, jaký má kdo přístup k životu. Kdo se řídí heslem „košile bližší než kabát“, komu nevadí, že Evropa bude hrát ve světě čtvrté housle, ať klidně volá do MMF. Kdo chce, aby Evropa obstála v globální konkurenci s Amerikou a Asií ještě za pár desítek let, měl by se proti vyznávání slabosti a nedospělosti brát.
Když bude eurozóna volat do Washingtonu, dá najevo, že nemá plnohodnotnou měnu, ale pouze jakýsi dočasný systém směnných kurzů, kterému (a jeho udržitelnosti) sama nevěří a který se dá kdykoli rozmontovat. Dovede si někdo představit, že by Čína volala do Washingtonu o pomoc pro nějaký svůj kanton nebo že by Spojené státy žádaly MMF o pomoc kvůli rozpočtovým problémům států Kalifornie či Montana?
Evropská unie by potvrdila, z čeho jí už leckdo delší dobu podezírá: že jde o bohatý (zatím ještě), ale rozmazlený kontinent, který bohužel nemá mentalitu dospělého člověka. MMF je určen především k tomu, aby pomáhal chudším zemím, které se teprve rozvíjejí, které nemají dostatečně vzdělané elity a musejí čelit – často ne úplně vlastní vinou – různým nerovnováhám.
Idea měnového fondu stála v 80. letech u zrodu plánů na měnovou unii, ale přijetím Maastrichtské smlouvy byla opuštěna a nakonec zvítězil systém rigidních pravidel a pokut, o kterých dnes víme, že je skoro nikdo nedodržuje a neplatí. Nyní se Unie vrací (možná) k původnímu plánu.
Eurofob či euroskeptik jistě bude podezírat eurofederalistu, který chce využít příležitosti a už se těší na to, že Evropský měnový fond se do budoucna stane zárodkem evropského ministerstva financí: bez něj to stejně perspektivně nepůjde. I euroskeptik by si měl však uvědomit, že současný systém rigidit je stěží udržitelný. Idea německého ministra financí Wolfganga Schaubleho zpřísněné rigidity alespoň kombinuje s novým tělesem (fondem), který dodá likviditu těm, kdo se usilovně snaží o nápravu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
