Proměnit porážku ve vítězství
Premiér Iráku, devětapadesátiletý Núrí al-Málikí, dnes vyzařuje sílu osobnosti, která překvapila všechny, včetně Američanů. Jeho hvězda stoupá a s jeho jménem se pojí naděje na změnu v Iráku.
„Éra americké hegemonie je pryč.“ Tuto sebevědomou větu pronesl minulý týden muž, který ještě před dvěma roky působil spíše jako flegmatik odevzdaný osudu, jenž je v rukou amerických generálů. Premiér Iráku, devětapadesátiletý Núrí al-Málikí, však dnes vyzařuje sílu osobnosti, která překvapila všechny, včetně Američanů. Jeho hvězda stoupá a s jeho jménem se pojí naděje na změnu v Iráku.
Velkou satisfakcí musela být pro něj návštěva bývalého amerického prezidenta G. W. Bushe loni v prosinci, proslavená botou iráckého novináře letící na nejmocnějšího politika světa. Málikí přinutil Bushe podepsat smlouvu, v níž se objevilo datum odchodu amerických vojáků v roce 2011. Od prosince si Málikí připsal další dva úspěchy: americké jednotky vyklidily vládní areál (tzv. zelenou zónu) a v Iráku úspěšně proběhly volby do regionálních vlád.
V roce 2006, kdy byl Málikí zvolen premiérem, to přitom s ním ani s Irákem vůbec nevypadalo dobře. Země se propadala do občanské války a Málikí, jenž patřil k šíitské frakci s nálepkou americké ochrany, se choval jako slabý politik loutkové vlády. Ta se mu také záhy téměř rozpadla, když z ní odešli radikální šíité Muktady Sadra a sunnité. Nedokázal zakročit proti milicím ani prosadit důležité zákony. Ve funkci ho zachraňovala jen podpora prezidenta Bushe.
Po třech letech je všechno jinak a noviny…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 53 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
