Kosmické rosničky (1959)
Vývoj první družice trval rok – přemýšlelo se například, jestli na satelit připevnit přímo televizní kamery nebo jen fotografické objektivy. Výsledkem byla družice Vanguard 2.
Ta myšlenka se mohla zrodit jen v hlavě spisovatele sci-fi románů, obzvlášť s tak bujnou fantazií a vědeckými znalostmi, jako měl Arthur C. Clarke, britský autor románu 2001: Vesmírná odysea. Byl to on, kdo jako jeden z prvních s úspěchem upozornil, že by člověk mohl oblačnost a vůbec změny počasí na Zemi pozorovat z její oběžné dráhy pomocí sítě satelitů. První z nich byl vypuštěn 17. února 1959.
Studený závod
Než o svém nápadu v roce 1954 napsal šéfovi oddělení vědeckého výzkumu americké Národní meteorologické služby Harrymu Wexlerovi, nosil ho Arthur C. Clarke v hlavě skoro deset let. Wexlera idea zaujala – ostatně on sám podnikal zkoušky s výškovými raketami pro meteorologická pozorování s využitím fotoaparátů. 14. září roku 1944 dokonce podnikl se třemi důstojníky armádního letectva nebezpečnou cestu do „oka“ hurikánu s malým americkým bombardérem.
Od Harryho Wexlera se pak postupně dostal rozpracovaný nápad až k Poradnímu výboru pro vědu amerického prezidenta Eisenhowera, jehož členové v roce 1958 napsali: „Družice, které obrátí pozornost směrem k Zemi, mají obrovský význam pro meteorologii a mohou případně přispět k větší spolehlivosti předpovědi počasí.“ Bylo to rok po vypuštění prvního satelitu vůbec – ruského Sputniku. „Závod“ o to, kdo jako první bude…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 53 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
