S Lucií Sládkovou o současné i budoucí imigrační politice
Minulý týden stát bilancoval výsledky programu dobrovolných návratů cizinců, kteří za krize přišli v Česku o práci. Program využila třetina možných zájemců – 2089 cizinců, kteří dostali pět set euro a letenku. Další desítky tisíc imigrantů tady však zůstaly, a to často v nelegálním či pololegálním postavení. „Dobrovolné návraty byly vcelku úspěšné, splnily očekávání, ale je to jen dílčí krátkodobé řešení,“ říká Lucie Sládková, ředitelka české pobočky Mezinárodní organizace pro migraci.
Jaká by tedy česká imigrační politika měla být?
Především si musíme říci, jestli cizince chceme, nebo ne. Také není úplně jednoznačné, že cizinci budou chtít jezdit právě k nám. Vzhledem k demografickému vývoji i požadavkům na různé typy kvalifikace se přitom o cizince v Evropě svádí v určitém smyslu i boj. Takže si také musíme říci, co chceme cizincům nabídnout.
Copak tento stát zatím nedospěl ani k takto obecnému vymezení imigrační politiky?
V posledních letech jsme se stali novou imigrační zemí, směřuje sem mnohem více cizinců než k sousedům a žije tu přibližně tolik cizinců, kolik jich je v Polsku, na Slovensku a v Maďarsku…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 54 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
