Britská vláda se rozhodla zdanit bankovní bonusy 50procentní daní. Šiřitele obav z vítězství mezinárodního socialismu je třeba upozornit, že to je daň na jedno použití, pro jeden rok.
Troufám si tvrdit, že na ní není ani nic levicového. Situace v Británii je taková, že se propouští, ale hlavně se lidé bojí o práci a do toho jim velmi výrazně rostou daně. A nikoho není třeba dvakrát přesvědčovat, že na vině je právě excesivní chování bankéřů, z nichž mnozí se projevili – jak by asi řekl Miloš Zeman – jako idioti. Aby toho nebylo za poslední dobu málo, v souvislosti s Dubajem předvedli zase šéfové mnohých britských bank, že to slovo počínající na „i“ si mohou natisknout na čelo.
Někdy zkrátka politici musí vycházet zdravému lidovému hněvu vstříc a není třeba tomu ani říkat populismus. Rubrika Lex deníku Financial Times mluví v souvislosti s touto daní „o válce s hamižností“. Představa, že se celá britská bankéřská obec teď přestěhuje do Švýcarska, je prý úplně scestná. Londýnské City je vybaveno infrastrukturou právníků, účetních a dalších sítí, které bankovní byznys umožňují. Londýn ale bude ztrácet především vůči zemím BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína). Za nějakých dvacet let má být blok těchto zemí ekonomicky silnější než celý Západ dohromady. Doposud se ale Londýnu dařilo vydělávat na rozmáhajícím se kapitalismu v těchto zemích. Takže například většina nových akcií (IPOs) z těchto zemí se uvádí na trh v Londýně.
Na svém blogu Svědomí liberála (The Conscience of a Liberal) ocenil nápad britského ministra financí Alistaira Darlinga s 50procentní daní sloupkař deníku The New York Times a nobelista Paul Krugman, který svůj text nazval „Darling, I love you!“
Nicolas Sarkozy nechtěl být první, aby náhodou Paříž neztratila vůči Londýnu, a tutéž trestnou daň pro své bankéře oznámil doslova pár hodin po Londýnu.
A německá kancléřka Merkelová označila rozhodnutí Londýna za „šarmantní“ (tedy spíše „okouzlující“) myšlenku, nicméně Německo nebude Londýn následovat. Není divu. Platy německých bankéřů jsou totiž proti platům a bonusům v anglosaském světě nicotné.
Jsem zvědav, co se bude dít, až se tento nápad s trestnou daní donese do Lidového domu k uším Jiřího Paroubka. Co takhle „potrestat“ české bankéře? Ti sice za nic nemohou, nepožádali stát o korunu pomoci, a dokonce živí své nemocné matičky, ale stejně: co jim pro jistotu také nedat za uši?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
